Město připojil k Rusku car Ivan Hrozný a průběžně byli Tataři obraceni na pravou víru. Aby jim to lépe šlo, všechny mešity byly zbořeny, což postupně vedlo až k velkému povstání. Dnes je Kazaň hlavním městem Tatarstánu, který
je v rámci Ruské federace republikou a požívá širokých pravomocí, včetně rozpočtu a vlastního prezidenta. Tento systém zavedl už Jelcin, jako efektivní odpověď na odstředivé síly v tehdejším Rusku.
VŠECHNY OBRÁZKY JSOU KLIKACI
Vzdálenost od domova cca 2600 km
Odjezd z Moskvy se mohl velice zkomplikovat, protože jsme se nechtě skoro připletli k zakázané demonstraci a fotit zálohy plný policajtů maskovaných v civilních autobusech se zataženými záclonkami se taky nesmí.
Nultý kilometr Transsibiřské magistrály,stojí v Moskvě na Jaroslavském nádražím,
naše cesta vlakem však startovala na nádraží Kazaňském. Na Transsibiřskou magistrálu se připneme až v Jekatěrinburku. Odjezd přesně v 23 08
Vlak byl dvoupodlažní, a protože neměl konce, tak nám často vyměňovali unavenou lokomotivu.
Celou noc se nic významného nedělo a z letargie nás vysvobodil až pohled na Volhu. V úžasu jsme se nahrnuli k oknům. Tady si člověk uvědomí ty nekonečné vzdálenosti Ruska. Vltava by ji mohla dělat jeden z bezvýznamných přítoků.
Jako v každém ruském městě, také v Kazani se nádraží těší vzorné péči,
včetně detailů. Jen ty věčné všudepřítomné kontroly, dovedené často k absurditě.
Cestou do centra si nešlo nevšimnout několika pozoruhodností. Třeba obrovský obchodní dům GUM s jedním autem a zákazníkem. Hned jsem si vzpomněl na naše poměry,
pyramidy neznámého určení, asi centrum něčeho,
otelu Mirage, který každého návštěvníka osprchuje a nebo alespoň mu namočí boty, jestli to není hygienické opatření
a především velice sympaticky vyhlížející bar, bohužel v našem čase zavřený.
Ústředním motivem historického centra je Kazaňský kreml.
Celý komplex je obehnán hradbami a
a kabinetní ukázkou prolínání kultur. Nedílnou součástí je mešita Kul Šerif postavená v letech 1995-2006 jako náhrada za zničenou mešitu Kazaňského chanátu, která byla zničena v 1. stol vojsky Ivana Hrozného. Vztahy s Rusy to asi nebyly vždy ideální a
o kousek dál pravoslavný chrám Zvěstování.
A protože je Tatarstán v rámci ruské federace samostatná republika, má svého prezidenta a tím i prezidentský palác.
A všude potkáte sochy
a květiny.
V hradním areálu byla část hradeb odbourána, aby turisté mohli z terasy obdivovat panoramata.
a nebo přes zátoku kterou vytvořila řeka Volha
třeba na Family dvorec, což je taková centrální obřadní síň.
Výčet významných budov města by nebyl celý, bez zmínky Chrámu Svatých Petra a Pavla. V současné době je však v rekonstrukci a obepíná ho fortelné dřevěné lešení.
Jeho konečnou podobu si lze prohlédnout na plakátu.
Unikátní je mimo jiné také interiérem.
Pojďme do města,
Baumann street, neboli Kazaňský Arbat, po našem pěší zóna, je živá součást města.
Lze tu koupit leccos, v tomto případě leckoho.
Úsměvně působí Mc Donald v ruštině,
ale tomuhle turisté z jisté bezvýznamné země uprostřed Evropy dobře rozumí.
Když hlodavci ničili Kazaň na všech frontách, nechala Kateřina Veliká přivézt 30 koček. Svoji úlohu zvládly natolik, že ve městě stojí kočičí pomník a traduje se, že přímí potomci těchto koček dodnes ochraňují památky v petrohradské Ermitáži.
Na pěší zóně stojí také plastika kočáru, v kterém přijela do města Kateřina Veliká. Cca 1500 km po tehdejších cestách a v tomto, musela to být odvážná a odolná žena.
O klid a pořádek se tu starají místní bezpečnostní složky.
Na okraji města vzniká Chrám všech náboženství. Financován je ze soukromých zdrojů a má spojit šestnáct světových vyznání. Připadlo mi to spíš jako Disneyland, jen tu neprodávali popcorn a jediný stánek prodával pouze kvas.
Chvilku jsem si říkal, proč tam je tahle parta, ale ono to je vlastně taky náboženství, kterému lidé věřili a někteří dodnes věří.
Procházka městem byla únavná, byl čas se posilnit a
občerstvit. Chvilku to trvalo, ale nakonec jsme jednu klasickou pivnici našli
a dvě za límec zaklopili.
Předešlá fotoreportáž PROCHÁZKA MOSKVOU
