Politiky dělíme na známé a neznámé.

Evropská unie je uskupení 27 evropských států, které propojily ekonomiku a částečně integrovaly politiku, aby proti sobě nemohly v budoucnu válčit, jak je v Evropě zvykem. Jejím úkolem je přerozdělovat členské příspěvky, zvláště do Řecka. Nikdo neví a raději se ani nedozví, kolik tomuto byrokratickému gigantu zůstane za nehty.

Orgánem  EU je Evropský parlament, který se stará, aby se všichni...eurovrátným počínaje a předsedou konče...měli dobře. Delegování úředníci a volení zastupitelé jsou již dávno euroobčany, kteří do původní vlasti nejezdí ani na dovolenou a problémy bývalých spoluobčanů je zajímají, asi jako nás výsledky 5. kola japonské hokejové ligy. Jejich hlavním úkolem je hlídat platby členských příspěvků, aby nepřišli o prémie. Kdyby všichni dnes naráz ukončili svoji misi, jistě by se nám velice přitížilo. Oni nevědí nic o nás, my o nich. Kdo vydoluje z paměti alespoň tři naše zástupce? Špidla se mi připomněl nedávno mihnutím v dokumentu Občan Havel, o Ransdorfovi vím, protože čas od času někoho srazí na přechodu.

Pak je tu druhá skupina politiků a úředníků, o kterým naopak víme moc dobře. Jejich hvězda začíná stoupat po volbách. Občan-volič vhodí hlasovací lístek do urny, a tím jeho role končí. Na další vývoj nemá vliv a pokud volí politické strany, minimálně polovinu kandidátů vůbec nezná, natož aby je někdy alespoň viděl jinak, než na fotokandidátce. Prebendy, úřady, křesla v dozorčích radách, funkce a následné trafiky již vítězné a poražené strany rozdělí mezi sebou ve vzácné shodě, bez rozdílu orientace nejen politické.

A tak se stane...pokud zvítězí ODS, bude premiérem opět uhlazený úředník Nečas, který nic nezkazil, když uspěje Topka, bude nadále financím velet Kalousek, který sice čas od času propleskne nějakého spratka, ale nevšimne si podvodníků daleko vyššího kalibru a Vévéčka bude nadále veřejně zastupovat rozhádaná parta, ovládající především gymnastiku. Zelení? Bez Martina a Kateřiny ve frontě do sněmovny nejspíš zmodrají. Na šanci číhají ještě lidovci, aby mohli řídit svět mandátem z těch nejvyšších instancí.

Vlevo je to ještě horší. U Sociální demokracie netušíme, jakou hvězdu na karafiátech přinesou, ale mám-li soudit podle bývalého předsedy, nebude to nevinné okvětí a pouhý flirt s občany. Naopak u komunistů máme naštěstí jasno, opět se poučili z chyb a konečně našli cestu ke spravedlivému beztřídnímu ráji.

Výsledek je tristní, nabídka žalostná a moje účast u voleb vnitřně zbytečná. Ale ať s mojí nebo bez moji účasti, volby dopadnou standardně. Vyhrají socialisté, ale nebudou mít potřebnou většinu. Vládu pak slepí pravice a můžeme začít znovu. Pokud však ČSSD napadne spojit se s KSČM, z pravice bude rázem parta bezvýznamných parlamentních povalovačů.

Ale kdo ví, třeba v záloze čeká někdo nový, neokoukaný a brzy se už všichni staneme plnohodnotnými euroobčany, platícími korunou, se zakotvenými jachtami Pražáků na Lipně a Brňáků na Prýglu.