Když ještě nebyla demokracie, státotvorné vraždění o moc a majetek k dobám minulým patřilo a plynule přešlo i do české kotliny. Přemyslovci se ničím od tehdejších zvyklostí nelišili a měli to i v rodině. Jinak by nepřežili.
Bořivoj I.byl první historicky známý člen dynastie, odvozující původ od pluhu. Potěšil především budoucí Pražáky, protože přemístil české mocenské sídlo z Levého Hradce trvale k Vltavě na známější místo. Pojal za manželku Ludmilu a všechno celkem klapalo. V roce 888, se jim narodil budoucí kníže Vratislav. Potíže nastaly, když syn pojal za manželku Drahomíru a narodil se jim Václav, zvěčněný na Václavském náměstí a Boleslav, jeho bratrovrah.
Snacha a tchýně, jak to asi mohlo dopadnout. Neshodly se z principu na ničem, to neni třeba ani historicky dokazovat. Aby toho nebylo dost, tak po smrti Vratislava kmenový parlament rozhodl, že výchova Václava převezme Ludmila a regentství nad knížectvím její snacha Drahomíra. Ta se z obavy nepatřičného vlivu babičky na budoucího knížete rozhodla konat. Najmutí vrazi ještě povolili Ludmile poslední modlitbu, jak šlechetné, a pak ji uškrtili vlastním závojem. Prý jediná kapka prolité krve by mohla posloužit k svatořečení. Marná snaha, i tak se svatou stala. Drahomíra pak nechala pro jistotu ještě odstranit jednoho z vrahů i s rodinou.
Když se vlády ujmul Václav, ostatky babičky Ludmily opečoval a matku Drahomíru vyhnal. Počátek jeho vlády provázely problémy s západním sousedem, a tak sáhnul k tehdy obvyklému řešení. Saskému králi Jindřichovi I, zvanému Ptáčník složil věrnost, zavázal se platit daň z míru a nechal postavit rotundu svatého Víta, patrona Saska. Dnes katedrály stejného jména.
To už bylo na bratra Boleslava asi příliš. Nebo ho spíše ovládla touha po moci a nechal bratra dle tehdejších zvyklostí zavraždit. Zahájil čtrnáctiletou válku se Saskem, aby na jejím konci uznal císaři Otovi I. svrchovanost a stal se jeho spojencem. Bratrův pragmatismus pochopil patrně později. Dcera Boleslava I. Doubravka byla manželkou Měška, prvního doloženého polského panovníka. Od těch dob jsme s Poláky vzdáleně příbuzní.
Do kontextu nám dobře zapadá také Boleslav II. Velice schopný vládce, který založil pražské biskupství. Stabilizoval české poměry a upevnil moc Přemyslovců vyvražděním konkurenčního rodu Slavníkovců. Stylově se tak stalo v den výročí smrti Václava.
Oldřicha a Boženu známe z legendy. Stejně jako jeho syna Břetislava a Jitku. Nechvalně přichází na scénu za vlády Jaromíra s běžným řešením. Už vykastrovaného knížete a bratra nechal ještě oslepit a ten se vlády nakonec vzdal. Nic naplat, nakonec byl tento bezbranný nešťastník zavražděn. Z osudu jmenovce mě mrazí v zádech.
Mocenské vraždění ukončím osobou Václava III., krále českého a krátce i uherského a polského. Z rozpustilého mladíka se stal rázný vládce, což mu u některých šlechticů na popularitě nepřidalo. Když se s vojskem vydal do Polska umravnit odbojného Vladislava Lokietka, zastávkou v Olomouci učinil osudovou chybu. Dodnes se pořádně neví, kdo vedl ruku vraha. Zůstala jen klasická otázka, komu smrt krále posloužila. Jenže adeptů je hned několik.
Přemyslovci po tomto osudovém aktu násilí vymřeli po meči a zůstaly jen přeslice. Nejznámější je Eliška Přemyslovna, manželka Jana Lucemburského a česká královna, poslední přímá přemyslovská krev na českém trůnu. Byla matkou...no přece Otce vlasti.
Předešlý článek FOTOREPORTÁŽ OD ZÁMKU K ZÁMKU AŽ DO DĚTENIC
