Pohodový maso-moto-foto víkend.

Jaro se už přihlásilo, ale neni jisté, jestli se ještě neodhlásí, nic méně nám dopřálo slunečný víkend, který jsme bezezbytku jistě všichni využili. Nám se slunce smálo jak na masopustní veselí, tak o den později na motorkáře. Je to možná nezvyklé, ale spojili jsme obě tyto činnosti do jednoho celku s několika společnými jmenovateli.

Moje nejoblíbenější město jsou Svitavy.

Nad jedním z těchto oblouků u nás v roce 1800 přespal slavný ruský generál Suvorov. Místní ho tehdy ani nestačili mít neradi, pobyl jen jednu noc...oproti jeho následovníkům.

Svitavskému náměstí vévodí morový sloup, ale v čase masopustním hlavně prase.

O sloup neni při veselici žádný zájem, všichni se modlí k trojnožce, což mohu snadno doložit.

Po nástupu zúčastněných masek

nejdříve dal generální štáb pomazané hlavy dohromady,

vytýčil trasu,

pak zatančili hastroši z místního rybníka Rosnička a

 kominíci s připraveným prstem,

pečlivě označili přihlížející. Černá šla pěkně mizerně dolu.

Nakonec se průvod vydal na určenou trasu,

samozřejmě za doprovodu hudby.

Hudebníci byli vždy kreativní. Tento buben má kasičku. Čím více kovových mincí, tím více zní jako činel.

Součásti veselí byla také putovní výstava, část z ní putovala i do mého žaludku.

Bylo sympatické, že pořadatele nezapomněli ani na dětské porce.

Hned další den ráno jsme prošli tímto podchodem a hurá do mého druhého nejoblíbenějšího města. Nádraží sice nemáme nic moc, ale omalovánky se tu spreyerům podařily, měly je povolené.

Jak je běžné, z vlaku se vystupuje na nádraží. Stejně tak je to i v Brně. Tato budova je hned  naproti východu z nádraží.

Návštěva města byla plánována až na odpoledne, a tak cesta vedla nejdříve na výstaviště. Bylo to akorát, program motosalonu právě začínal. Zdatní motorkáři právě předváděli své kousky.

ale točily se i jiné kousky,

případně celé kusy a

když jsme v plné sestavě, točí se jich osmnáct,

což při delší zastávce odpovídá zhruba tomuto obsahu.

Šup do pavilonu. Motorka může být i kolo, když se nemusí šlapat.

 A může se i smát, jen...pod plynem nezkušenému řidiči veselo asi moc neni. Zelené barvy...znalci jistě poznali Kawasaki

Kawina je i moje značka, zvláště její čopry.

V oblibě mám také značku Indián, chvilku to trvalo, ale našel se také.

Muži jsou na motorky jak dělaní a bylo jich celý pavilon. Někteří zírali s otevřenými ústy, jako pán vzadu, a to ještě neviděli dvouválec z druhé strany.

Však taky ve stánku...Dílna...s ukázkami rozebírání motoru, bylo věčně narváno.

 Některé motorky byly velice zvláštní a někdo by se mohl bát nasednout, znám však minimálně jednu výjimku.

Tohle je naopak moderní klasika, která nebere stopaře.

Motorkami se lze pokochat i v Technickém muzeu, jen musíte na druhý konec města.

Výstava motorek byla velice zajímavá a

člověk by vydržel dlouho, předlouho jen tak sedět a koukat, ale do víru

nás volalo město.

Nad uličkou mezi Dietrichsteinským palácem a

divadlem Husa na provázku,

jsme se na chviličku zastavili U všech čertů,

a pak rovnou na Svoboďák. Když nahlédnete do útrob této pozoruhodnosti s ptákem správnou škvírkou, spatříte prý ten nejpřesnější čas. Brňáků se ale na postup neptejte, pravděpodobně Vám poradí...jestli chcete vědět kolik je hodin, udělejte par kroků stranou a podívejte se na věž kostela svatého Jakuba.

asi takhle nějak.

K němu se váže pověst o andělíčkovi, který má zadek natočený směrem na Petrov. Pověstí je víc, jedna z nich praví, že je to pomsta za druhé místo v soutěži o nejkrásnější brněnský kostel. Pokud před kostelem budete někdy stát, zkuste ho najít, neni to jen tak.

Tento andílek se uprostřed Svoboďáku natočil ve dvě odpoledne jako plachetnice zhruba stejným směrem, ale důvody měl jiné, bylo to po větru.

Brno je živé město a sdružují se v něm nejenom příznivci motorek, ale také pejskaři.

Na rozloučenou nám zahrál tento muzikant se slovy...dejte pajsku na jídlo...No sytý hladovému nevěří.

Brnu vládlo jaro a bezoblačná obloha, ale na svitavskou skalku už zavítalo také. Ty jsou letošní, včetně odpočívající včely.

Další fotoreportáže V lednu podél Orlice       Kuks, Babiččino údolí a rozkvetlý komín

Užgorodská pohádka