Podél Labe do Prahy. Taky kudy jinudy.

Putování podél řeky je nenáročná cyklistická činnost, pokud se nejedná zrovna o Berounku, známou svými odskoky nahoru. Účastník výpravy není stresován itinerářem a lépe vnímá přírodu a sochy. Chybí snad jen vrcholová panoramata.

VŠECHNY FOTKY JSOU KLIKACÍ

Na srdeční záležitosti jsou Poděbrady, a tak startuji putování u sochy mého nejoblíbenějšího panovníka, Jiříka z Poděbrad,

i když trochu byl i z Kunštátu.

Jiřík byl poněkud tělnatější, a tak ho autor raději posadil na koně. Mého nejoblíbenějšího presidenta nechal nedaleko stát. Asi proto, že se na koni najezdil až až.

Jinou formou je tu zvěčněn ještě někdo.

V lázních by se mělo v klidu láznit, ale absolvovali jsme pouze dvě procedury,

abychom v rámci dne stihli zámek. Expozice jsou věnovány především husitskému králi Jiřímu, který svým poselstvím k evropským dvorům předběhl dobu. Byl to jediný český panovník, který nepocházel z panovnické dynastie, ale z panského stavu české šlechty, kterou byl také zvolen. Po něm už přišly na řadu pouze persony z cizích dynastií. Volám mu sláva.

Pak ještě přes elektrárnu na druhou stranu Labe k vděčnému focení. Zrovna v tu chvíli nás tam fotilo asi deset.

Další trasa byla vytýčena cyklostezkou podél Labe

až k přívozu. Na druhé straně řeky nás čekal Nymburk

známý svým sportovním centrem,

což dokazuje auto skvělé Zuzany Hejnové, stojící před halou.

Dobýt místní hradby nebylo pro tehdejší sportovce žádná sranda. V první fázi museli být zdatnými vodáky

a ve druhé trpěliví horolezci.

V případě dobývání bývala rybárna většinou zavřena. Patrně nás vyhodnotili jako dobyvatele,

a tak nám nezbylo, než pokračovat dál.

U Kyselů v Pístech jsme ještě také nestavili,

ale v Kersku na Hájence už ano.

Býval tu hostem Bohumil Hrabal, tak kdo by odolal.

Tedy pokud na své chatě zrovna nepsal nějakou už předem skvělou knížku.

Když nestojí v cestě krpály, tak putování ubývá. Zámek v Brandýse nad Labem

v poslední fázi trochu do kopce je,

ale kdo vydrží,  posezením je odměněn.

 Skoro na dohled přes Labe je ve Staré Boleslavi místo, kde Boleslav zavraždil svého bratra Václava. Tedy jestli vůbec, poslední dobou se o tom občas pochybuje.

Krutý středověk je za námi i když jsme se dopustili několika drobných přestupků, průjezd kolem Brandýské katovny nám obavy nepřivodil.

Hurá ještě kousísíčíček podél Labe a přijde odbočka do Prahy.

Díky důmyslnému opatření ještě stále mimo rušný dopravní provoz.

Přesto má i cyklistika svoje úskalí. Můžete snadno zapadnout a nemusí to být zrovna do závěje. Copak dolu to jde rychle, ale

 horší nahoru.

V Praze se počet dopravních prostředků na hektar dramaticky mění, a tak je lepší opustit sedlo, stát se pěšákem a dojet dvojkou na konečnou k malému Břevnovu, přesněji ke klášteru Benediktinek

 a kolem Velkého Břevnova

 se spustit až k ministerstvu zahraničí.

Za každé situace je ale pro lonťáka důležité, mít na očích orientační bod,

pak si může dovolit i lehce zabloudit do Valdštejnských zahrad

a uliček Starého Města,

kde je pro každého nabídka zcela srozumitelná a navíc v piktogramech.

K dokonalosti je pak přivedeno, když má každý svoje trvalé místo.

K dalším oblíbeným činnostem turistů je focení známých panaromat, čímž se vracím k sochám slavných nebo významných osobností. V Praze o ně není rozhodně nouze.

Připomínají nám naši převážně historii, ať už na piedestalu stojí jednotlivec v tomto případě Eduard Beneš,

jednotlivec s holubem na hlavě

nebo se jedná o dvousoší významných osobností. Oba svého času působili v Praze a Tycho de Brahe tu zemřel. Pohřben je v kostele Panny Marie před Týnem.

Případně obrozenecké několikasoší s Aloisem Jiráskem

a tak na závěr přidám ještě trojsoší s názvem Oko bere.

Předešlá fotoreportáž KRUŠNÉ HORY