Pan prezident chtěl být škodolibý i vtipný,

když se dotázal hlavního hygienika, proč se nenechal očkovat proti prasečí chřipce. Ale jeho úzký uhel pohledu mu ani s týmem poradců nedopřál vidět dál než na první hradní nádvoří.

 Pan Vít samozřejmě nemá prasečí chřipku, ale jako první občan republiky trpí myší cholerou. A tak je to vzhledem k jeho funkci správné. Kdo jiný by měl nejlépe posoudit průběh a možné následky.

 Že před námi svoji nemoc utajil je způsobeno několika důvody. Především nelze rozpoutat mediální kampaň za rozšíření nemoci, protože stát již v oddělení vakcíny ušetřenou částku proinvestoval a další výdaje by přivedly pana Janotu k demisi. Dalším důvodem je skutečnost, že ministerstvo zdravotnictví ještě nestanovilo číslo diagnózy, bez které je léčba ještě nemožnější než bez očkování a třetím důvodem je, že pan Vít nemá neschopenku, nemoc nese velice statečně, zkouší prostředky lidového léčitelství a léky které nejsou na lékařský předpis, což by velice pomohlo krachujícím lékárnám.

  Navíc podle nepodložených zpráv nemá myší cholera tak dramatický průběh jako všechny možné chřipky a lze ji daleko snáze diagnostikovat. Postižený je bez nálady, otrávený, nejraději by někam zalezl a má pocit, že si s ním někdo hraje.

 Možná ale panu prezidentovi křivdím, nakonec kde jinde než na hradě by měli mít relevantní informace, a tak se hradní dozorčí rada rozhodla takto rafinovaně přispět k utajení nemoci, které se však většina z nás stejně nevyhne.