Od mrazivých voleb do teplého léta s foťákem a na motorce.

Naše středisková republika je malá. Zdálo by se, že vše už jsme viděli. Opak je pravdou. Ať vyjedete s cílem nebo bez cíle, je vždy jisté, že objevíte něco nového a nepoznaného. Cestovat se dá různě a každá doprava má svoje. Kolo lepší průchodnost terénem a silniční kontrolou, a když uváznete u občerstvení, neni to žádná tragédie, spíš naopak. U motorky je to jinak. Umí zkrátit vzdálenosti a její hlavní filosofií je svoboda. Zvláště u chopperů. To si jen tak jedete, jedete, kocháte a najednou na Vás zezadu troubí, že zdržujete provoz. Do jisté míry má i Policie pro motorkáře pochopení, sice ne pro závodníky, ale když si stroj postavíte na pěší zóně, neni to většinou přestupek. Vědí, že motorka je jako malé dítě, musíte ji mít stale na očích.

Samolibě zopakuji, že moje hnací jednotka je Kawasaki Vulkan VD 800

Českomoravskou vrchovinu mám za humny

a v domnění, že vše už tu znám.

Vírskou přehradu určitě.

A pak najednou, v nenápadné obci Zvole, se na hladině zaleskne stavba, kterou bych nazval...Chrám v obci. Nedaleko je vyhlášená westernová vesnička.

Ve Ždáru nad Sázavou, hned vedle výpadovky na Jihlavu se foťák otevřel sám.

Ve Žďáru však mají i úchvatný zámecký komplex...i když se mi ho podařilo vyfotit tak nějak divně. Snad se na mě pan Kinský nebude zlobit.

Ale pospíchat z lesních hvozdů znamená minout pohádkový hrad Pernštejn.

A propo pohádky...stačí popojet cca 100 km na východ a zjeví se další pohádkový hrad. Kdo by neznal Bouzov. Někteří možná i trojúhelník Bouzov-Úsov-Javoříčko, oblíbená trasa školních výletů.

Do třetice pohádka, tentokrát rokoková. Nové Hrady u Litomyšle a názorná ukázka, jak majitel naložil se svoji nemovitostí. Dříve skoro zbořeniště.

Za tímto skvostem se nachází asi největší muzeum jízdních kol.

Vystaveno mají i kolo snad neslavnější.

Zpět do hor. Třeba Orlických. Přístupových cest je několik. Třeba přes obec Dobříkov u Chocně. Kdo ví, že zde stojí tento skvost? A pak že dřevěné kostelíky mají jen na Slovensku.

A nebo od Králíků, pak nelze minout nejen vojenské muzeum hned nad městem...říkali jsme ji familiárně kačena...podle kolébavé jízdy.

Nedaleko v obci Dolní Hedeč stojí klášter. Do prudkého kopce vede křížová cesta, pokud jste líní jako já, zvolíte silnici. Pěšky tam ale budete dřív.

Pak už stačí pokračovat na západ, projet Zemskou branou a

z Bartošovic stoupat podél Orlice po naší nebo polské straně vzhůru na Šerlich. Díky příspěvku EU jsou silnice na obou stranách kvalitní. Na straně české je ale více turistických informací. Pravý ráj pro cyklisty.

Na půl cesty je zastávka přímo povinná, alespoň pro mě. Pravidelně přispívám a sleduji, jak probíhá oprava kostela v Neratově. Dříve odsouzený k zániku, teď unikát. Povšimněte si proskleného hřebenu střechy.

nevěříte?

Letos byla v Orličkách nadúroda žampionů. Stačilo kdekoliv zastavit a naložit na vlek.

Lidských sídel je v tomto krásném kraji na několik reportáží

nebo jeden příběh.

Za domorodce tu lze považovat i krávy, na pastvinách se pasou, polehávají a večer dojí,

ale vysazení geparda se neosvědčilo, nerespektují elektrické ohradníky a obtěžují turisty.

Po sjezdu ze Šerlichu, jsem zastavil v Deštné v Orlických horách. Bylo to přímo povinností, to se hned tak nevidí. Můj stroj se jevil trošku jako chudý příbuzný, ale nemohu si pomoci, zdál se mi motorkovatější.

Dřevěné stavby nejsou jen doménou hor Orlických, třeba v Karlově Studánce v Jeseníkách si jich turista a tím spíše lázeňský host užije vrchovatě.

Jako stavební materiál lze použít i beton, ale to patrně nenadchne nikoho, i když je to rozestavěný kostel, jako ve Starém Městě u Uherského Hradiště.

Jako orientační bod, pro nedalekou bonzai zahradu však poslouží dokonale. Prý je největší ve střední Evropě.

Zpět ke dřevu. Karlova Studánka podruhé nebo

Kryštofovo údolí u Liberce.

Kousek níž, nedaleko České Lípy je Pekelný důl, Mekka motorkářů. Tam neni třeba ani kroutit řidítky, natáčí se samy,

zvlášť když si uvnitř můžete zajezdit. Ale ještě před tím se tu točila pohádka S čerty nejsou žerty.

Když nevládne úplně teplé proudění, je lepší zamířit k jihu. Nemusí to být přímo, třeba přes Drahanskou vysočinu, kolem plumlovského zámku. Tyčí se nad hladinou jako krabička sirek. To by bylo kanceláří.

Vzít to přes Slavkov,

...pak můžete potkat dámu na koni

nebo si ve volné chvilce jen tak zabojovat.

Opravdu, nemažu Vám med kolem pusy.

Do nedalekých Sokolnic jsem přijel na poslední chvíli, ale než mi průvod zmizel v kostele, fotku jsem ještě stihnul. Právě tu probíhaly hody.

O pár kilometrů dál jsem s povšimnutím projel v Kobylnici kolem kapličky trojúhelníkového půdorysu.

 Pak už je to kousek do Moravského krasu...třeba přímo k Sloupsko-šošovským jeskyním.

Na nedalekém parkovišti se tu shodou okolností sjeli milovníci motorek, převážně veteránů značky Norton.

Kdo ale přijel na Jawě, určitě nic nepokazil...ještě pohlazení a může se ze sedla.

Všude žijí lidé, některá sídla zaujmou už z dálky, jako v Bílovicích nad Svitavou.

Na některá nás upozorní spíše jiné smysly,

až z toho člověk někdy zkamení, i když v Hatích zkameněli snad všichni.

Posedět je lepší než věčně stát.