Od baráku přes jižní Moravu až do Slavkova na spicha s Napoleonem.

S Napoleonem se člověk nepotká každý den a na jižní Moravě taky nejsem pečenej, natož vařenej, a tak se hodilo všechno propojit, pár dnů na jižní Moravě pobýt, leccos obkroužit, ve Slavkově obchodit a nakonec podat ruku císaři.

VŠECHNY FOTKY JSOU MOJE A KLIKACÍ

Vezmu to třeba přes klášter Porta coeli u Tišnova. Je to jediný fungujícím ženským cisterciáckým klášterem v ČR, žijících podle řehole sv. Benedikta. Další přejezd

se zastávkou na zámku do Rájce-Jestřebí, který důvěrně znám, pač jsem ho důvěrně fotil

ze všech možných úhlů, viz samostatná fotoreportáž zde.

Dále přes nedaleké Blansko se zastávkou na zámku.

Dominantou nádvoří je noblesní litinová kašna odlitá v blanenských slévárnách.

Brno sice prořídít trochu umím, ale i tak jsem ho raději líznul přes Veverskou Bítýšku a tím pádem objevil historický mlýn.

Transmise byla ve své době převratný vynález.

Rozsáhlý hrad Veveří, dříve sídlo moravských markrabat.

První podbrněnskou zastávku derigoval policista a ještěže tak,

leccos totiž nasvědčovalo tomu, že se zde sjíždí veteráni. Mnozí byli do barvy.

a taky že jo.

Někteří trošku trucovali v zákoutí.

Jedeme dál, už ani nevím kde, ale zastávka na pouti byla pastva pro oči

Nádvoří zámku v Rosicích. Právě se tu připravovali na pořádnou koulovačku, ale

podzámčí si žilo svým skromným životem.

 Oslavany. Renesanční zámek s arkádovým nádvořím býval původně cisterciáckým klášterem. Nepřežil však husitské nájezdy a následný požár. Zrušený klášter nechali noví majitelé přestavět na renesanční zámecké sídlo.

zezadu se ještě opravuje.

Zámek Moravský Krumlov Je obehnán lešením, a tak volám jupíííí, protože dlouho chátral. Ale uvnitř i tak funguje velký skvost, teda několik skvostů a to Slovanská epopej  Alfonse Muchy.

Ale to už na mě čekal kamarád, a tak jsem zaparkoval u jeho vozidla. Každý máme jiné koně.

Zrovna nedávno se tu jeden narodil.

Valíme dál. Kdo ví, třeba tu někdy složím hlavu.

Čejkovice, zámek. Původně zde měli základnu Templáři. Dnes patří městu a templáře vystřídali hoteloví hosté.

Jako šestiletý chlapec přišel v roce 1856 do Čejkovic T.G.Masaryk. V tomto domku bydlel. Zde chodil do školy a šest let tu skotačil. Později se ještě krátce vrátil jako školní praktikant.

Sestřih smuteční vrby zde mají dokonalý, by mě zajímalo kde češou.

V Čejči mě fascinovala tato budova, i když nevím co to je a ještě

 více tato krásná práce, stále bez jediného propadu. Jezdit potom za deště jednostopě je zase jiný příběh. Valíme do trojúhelníku, zapsaného v dědictví UNESCO.

Noblesní Lednice. Šlechta tu pořádala mejdany. Ani se ji nedivím.

Valtice. Říká se jim hlavní město vína. Ve sklepení zámku nepřetržitá degustační pohotovost. Do roku 1945 byl sídlem Lichtenštejnů, dnes je ve vlastnictví státu.

Mikulov. Zámek prošel požárem a na konci války byl pro změnu vypálen německými vojsky. Kupodivu se zde koná vinobraní a objevíte zde nejrozsáhlejší tuzemskou expozici vinařství a vinohradnictví s unikátním obřím vinným sudem.
 

Kaple nad městem je dokonalý orientační bod.

Hustopeče, kondiční zastávka na pouti, z důvodu zakoupení pendreku.

Těšany. Zámek. Vkročit dovnitř je turistům zapovězeno, ale mohou si ho obejít.

Nejsem žádný závodník, jezdím na pohodu, ale někdy jsem přistižen, že se courám až moc.

Před Slavkovem ještě zastávka na Mohyle míru, jak se na člena Československé Napoleonské Společnosti sluší.

Zrovna tu probíhala porada, za účasti všech papalášů a jedné papalášky.

a taky se pilně cvičila pořadovka.

Toto je zajímavé místo. Zde se v různých časech protkaly cesty všech tří bojujících císařů. Teda i když bojoval jen jeden, ostatní byli ve vleku událostí.

Slavkov už je na dostřel, ale ještě zámek Sokolnice, dnes zařízení pro seniory a

ještě Křenovice s jednou parádnicí.

 Když se řekne Slavkov, ozve se Napoleon, ale zajímavé, že tu nemá žádnou sochu, tato stojí v jeho korsického rodišti v Ajaciu, viz samostatná fotoreportáž zde.

Kdežto jeho protivník, generál Kutuzov ji má  právě v Křenovicích.

Slavkov a jeho dominanta, zámek.

Přijížděli sem zrovna návštěvníci ze všech stran

na všem možném,

protože právě tento den probíhaly skromné napoleonské slavnosti.

i když teda na některých místech se hodovalo.

No a zde jsem naplnil hlavní poslání výpravy a pokecal s Napoleonem. Takto důvěrně se k němu nemohli chovat ani jeho maršálové.

I když,  ještě jeden hlavní důvod by se našel.

Cesta zpět zahrnovala už jenom zajímavý zámek Bučovice

s parádní fontánou a do hoďky jsem měl být doma, jenže jen měl.

Kontrolovaný pád v důsledku náhlé závady zde plán zcela přebudoval. Na odtahu zase neni nic tak moc mimořádného, ovšem mimořádné je, že cestou kleknul i odtah, a tak jsme na další čekali oba. Viz samostatný blog

JAK MĚ VEZL ODTAH