Není to u koček tak úplně obvyklé, ale ke jménu jsme přidali ještě příjmení, pač nám kotě bezdomovce přinesla hodná paní Jandlová. Naše soužití nezačalo šťastně, ale snad máme chmurné dny vybrány.
Na začátek malý všeobecný úvod. Dlouho s námi žila tato smečka v pořadí Týše, Eda, Gjuše a Makče. Eda za chvíli vyskočí a otevře. Holdovala nočnímu způsobu života a díky Edovi
ráno hned ulehla,
tedy samozřejmě až po snídani.
Bohužel, zůstal už jen junák Makčus Pikčus.
Po střetu s autem, přišel o zadní nohu. Naštěstí druhou se podařilo zachránit, a tak běhal po světě a lezl po stromech a žebříku po třech. Dnes už jako senior polehává, občas dopádluje na dvorek, někdy ho přeneseme, ale pokud se jedná o žrádlo, je stále rychlej. Jeho osobitostí je, neustále něco vykládat, což mohu snadno doložit ze záznamu zde
Svého času jsme tam měli strávníků opravdu dost.
A teď k příběhu Elizabet Jandlové, dále jen E.J.
Když divně kouká nebo štve, říkám ji Jandlovko nekoukej nebo neštvi.
Bylo jasné, že jako kočka venkovní se nebude jen válet,
čumět na bednu
nebo ven, a tak po pár dnech měla otevřený koridor, aby si zmapovala nový rajón. Nakonec kočka má tu schopnost, bezpečně se vracet domů.
a hned třetí den se nevrátila. Ani odpoledne, večer ani ráno. Neúnavný pátrací tým neuspěl ani v širším okolí, a tak pátrání přešlo do individuální fáze a začaly naskakovat černé myšlenky. Jednou stranou totiž bydlíme vedle frekventované silnice. A tu najednou, další večer, snad po tisícím čičiči, se ozvalo hned v sousedství slabé mňau.
Ihned byl zmobilizován záchranný tým a do pohotovosti přešly baterky, světlomety a další záchranářské vybavení.
V nočním tichu i člověk něco slyší a tak byl nezkušený zvědavec lokalizován v zavřené garáži sousední firmy. Během krátké operativní porady byl vytipován jeden z majitelů klíčů. Byť v noci, nejenže nijak neprotestoval, ale naopak k zásadnímu problému přistoupil kreativně a vstřícně, čímž se stal dalším kočičím záchranářem.
Pomocí na zeď přiloženého hrnku a přesné lokalizace fonendoskopem byla E.J. vypátrána vzadu a v rohu. Po překonání uskladněného materiálu pak nebyl velký problém kotě polapit, byť se zbytky sil ještě bránilo, ale za pár minut se příběh odvíjel už v teple u misky ve zcela jiné rovině.
Zvláštností soužití nerudného seniora a divoké juniorky je krmení. Makčus Pikčus má už načnuté ledviny, tak užívá prášky a požírá dietu, čímž má každý svoji misku danou, ovšem samozřejmě to lepší má vždy ten druhý, a tak je musíme hlídat, aby se nenápadně neprohodili.
Ale jinak spolu celkem vychází.
Jo a E.J. má ještě jednu zvláštnost, malinko nám šilhá,
což je kouzelné. S orientací a reflexy však nemá žádný problém.
A taky je trošku sebestředná.
Pokud nelítá zrovna venku, tak významnou část dne trávíme taháním oběšené myši, aby si madam mohla zdokonalovat loveckou techniku predátora.
Číhá na ni na boku pod skříní napůl vysunutá jako muréna ukrytá v útesu. Koberec je pro drápy ideální.
I přes tento příběh ji pouštíme ven, pač víme, že se vždy vrátí, protože má kam. A kdyby se nááááhodou zase ztratila, opět ji vypátráme.
ELIZABET JANDLOVÁ NAŽIVO https://youtu.be/D0hIxyFX4ds
A co třeba pro změnu fotoreportáž NA KOLE DO KROMĚŘÍŽE A OKOLÍ
