Nemam proti vůbec nic, jezdit do hor když je hic.

Na sjezdovkách jsem v životě nestál, a tak jsou mi zimní hory zapovězeny. O to víc si vše vynahradím v období teplého proudění. Co na tom, že nejsem chodec, jsou i další způsoby, jak hory zdolat, třeba kocháním, což je způsob, kdy za relativně krátkou dobu hodně uvidíte. Ráno nastartuju, v místě obratu přespím a druhý den večer ještě stihnu zajít na jedno.

Jednoho letního dne jsem pohlédl z okna. Bylo náhodou slunečno a teploměr se chystal na rekord. Nabízely se dvě možnosti. Osvěžit se horským vzduchem nebo si lehnout někam k vodě...Nešlo jinak, než si tuto fotku půjčit z předešlé reportáže O KOČKÁCH

U vody se válet neumím, do hor to je lepší. Zabalil jsem na cestu nejnutnější věci,

nechal rodinu doma

a vyrazil nejdříve směr Jeseníky. Od noblesního nádraží v Šumperku cesta mírně stoupala,

od zámku v Losinách trošku víc a

k prvním panoramatům úplně nejvíc.

Někteří lenošní turisté se na hory dopravují výhradně lanovkou a s posměchem házejí na upocené cyklisty plastové láhve a vajgly. Situaci bylo třeba vyřešit.

 První velká zastávka. Slezká Harta v Nízkém Jeseníku. Pro motorkáře silnice ušitá na míru. Uvedené dopravní značení pro mnohé neplatí. Kdybych neparkoval, střihnu to také. Rybáři amatéři mohou po lávce dojít na Rybářskou baštu, koupit si hodinu rybaření, půjčený prut nahodit z okna a dát si kafe.

Další kontrolní bod byl v Hrubém Jeseníku pod Pradědem...dřevěná Karlova Studánka.

Pro cyklistu je nejhorší ztratit výšku. Motorkářům to nevadí, spíš naopak. Klesnul jsem tedy z Jeseníků a začal stoupat do Orliček. Zde chaloupky nikdy nezklamou. Ať už ty nejchaloupkovatější

nebo s dvěma koly...na zdi a na komínu.

Nejvyšší silniční bod...Šerlich a Masarykova chata.

Někteří pravověrní turisté vyrazili hned ráno ještě s nákupem od Alberta dobrotivého.

Všichni zúčastnění se však nemohli nabažit orlických a protějších panoramat.

Snad jen starší domorodci zůstali doma.

Další klesání a můj oblíbený orientační bod. Dynoš v Trutnově uprostřed kruhového objezdu. Dávám kolem něj tři kolečka. To stačí, pak si ostatní řidiči začnou klepat na čelo.

Pravěký tvor čekal i v Harrachově. Mamutí můstek. Nahoře vlevo se spustíte a dole vpravo přistanete. Jak prosté.

K tomu se tématicky hodil jeden menší výšlap k nejbližší kaskádě Mumlavského vodopádu.

V Krkonoších se uplatní i největší lenoši. Stačí si pořídit propustku a jedete až na Špindlerovu boudu. Místní chaloupky jsou tu poněkud větší chalupy.

Jizerky jsou od Krkonoš hned za rohem. Stačí kousek sjet a zase vyjet. Nesou jméno řeky Jizery...velká moudrost, to má-lo kdo tušil.

Její vody pohání turbíny vodní elektrárny Spálov. Tak schválně...Francisova, Peltonova nebo Kaplanova?

Elektrárna, dostavená roku 1926 je technickou památkou. Voda je k turbínám vedena 1320 metrů dlouhou štolou a 430 metrů dlouhým kanálem z protějšího svahu. Roku 1998 prošla rekonstrukcí a je stále v provozu. Elektrikářům doporučuju exkurzi, stačí se jen objednat.

Terén je tu obvzláště vhodný pro bruslaře a letní lyžaře. Takto vidí cestu motorkář.

Vlastně jsem přijel překontrolovat výkonnost mého týmu. Zima se jich klidně může zeptat.

Možná to bude i tím, že se stravují napůl zdravě.

Kdo si chce zablbnout na kole, nic proti. Sklon je přibližně stejný jako na mamutím můstku.

Stoupání na Smědavu po krásné silnici je pro všechny účastníky provozu posvícení. Někteří se však zadýchají. Po sjezdu zrak turisty potěší klášter v Hejnicích.

Samozřejmě i v Jizerkách stojí chaloupky dostupné pouze pneumatikou,

případně lyží...který lyžař by nechtěl mít vlek za humny.

Tahle chaloupka na první pohled jako jo, ale úplně zase ne, chybí ji duch minulosti.

Zatímco příroda tvoří tisíciletí, člověk má nápad zrealizovaný za chvíli. Po grilování si putovní gril odveze další grilovatel.

Frýdlant. Nejzažší bod putování jen z dálky. V údolí se chystala bouřka a déšť je pro dvě kola...dámy prominou...doslova o držku.

Čarodějnice měly asi slet.

Tak honem zpět do Kořenova za Bárou číslo 3 a přespat v hotelu Márt.

K horám patří lesy a k lesům polomy. Tato vyfešákovaná vétřieska je určena k jejich odstraňování.

Cesta zpět už byla poněkud rychlejší, ale do řeči s dopravním zákonem jsem se dostal jen při tankování. Svěřil se mi, že

  jednoho podezřelého motorkáře nemohl dohonit, tak si chtěl asi vylepšit rozpočet na mně,

ale měl smolíka, když řídím, nedám si ani malý.

Samozřejmě bez zastávek to nešlo. Nejdříve v Pekelném dole, kde mohou motorky jezdit v jeskyni,

a pak Mladá Boleslav. Nenavštívit muzea Škodovky je trestný čin. Návštěvník se může vrátit do hluboké historie

i nedávné současnosti.

...jedna vymazlená mě minula v běžném silničním provozu. Ale málo platný, muzeum Tatry v Kopřivnici mě oslovilo víc, možná proto, že v Boleslavi je všechno až příliš německy dokonalý...bez nápadité aranže.

 K horám patří pastviny a na ně krávy. Mohou být černé

bílé

černobílé...a všechny k dojení vždy disciplinované.

Když turista řídí, tak kávu s rumem nemůže. S horským mlékem od bílé krávy do černé kávy však rozhodně nic nezkazí.

Dále nabízím fotoreportáže O Napoleonovi a bitvě Tří císařů  a  O termálech a Bratislavě