Nejlépe se v Karlových Varech lázní všemi dostupnými prameny.

Lázně rozdělují klienty na křížkové, kde se vyžaduje zvýšená disciplína a samoplátce, u kterých se očekává, že budou dodržovat alespoň večerku a noční klid. Tento systém nás zařadil do skupiny druhé.

VŠECHNZ FOTKY JSOU MOJE A KLIKACÍ

Neubytovali nás špatně,

výhled z okna byl pozoruhodný

a kolem nás samá noblesa.

i když jisté výhrady by se našly.

Je teda pravda, že do některých lázeňských domů byl přístup mizerný, ale

každá vada na kráse se dá nějak zamaskovat nebo aspoň přikrýt.

Abychom získali přehled, vyrazili jsme na panoramata. Nejdřív z horní cesty přes střechu kolonády,

potom od kříže,

a následně hurá nahoru na chatu Diana.

vlastně až nad ni,

za vrcholnými panoramaty.

A dál už po svých cestou případně necestou,

až k vyhlídce cara Petra.

Pro dominantní zahraniční klientelu jsou zde informační tabule ryty v ruštině,

ale pohled už je karlovarský.

Carská vyhlídka má dvě stanoviště.

Konec naučné stezky končí na Jelením skoku,

a pak už zbývá jen krátký sešup. Nejdříve kolem sochy Karla Marxe, na kterého si místní oprsklí divočáci dost troufají a

kdyby jen na Karla, ale i na řadový občany čekající na MHD. Taky je hned vedle zastávky posed.

 Dále kolem pravoslavného kláštera,

kde se samozřejmě nesmí interiér fotit a

 kolem anglikánského kostela, kde se naopak může všechno, protože jsou zde zvěčnělí ve vosku největší zločinci jako Hitler a Stalin.

To už je kolonáda na dostřel,

stejně tak jako noblesní divadlo a vodotrysk.

Kolonáda je dřevěná,

kovová

a sloupová.

Když je hezky, vysedává se i v březnu venku na lavičkách,

pokud řádí vánice, tak pracháči vysedávají v restauracích, a ti ostatní pijí na kolonádě zdravou vodu z pramenů.

Kontrolní otázka, která řeka protéká kolonádou? Správně, Ohře to neni.

O kousek dál se Mistr Dvořák k této budově otočil zády.

 Na tohle bych se také nechtěl furt dívat

ani pobývat uvnitř a

ta neodolatelná kouzelná zákoutí.

O kousek dál už má park před lázměni jarní sestřih.

V rámci léčebných procedur jsme zaběhli z pokoje v pantoflích také mezi honoraci,

kde u mušlí běžel na obrazovce jakýsi naučný program,

ale základna byla jinde. Pivnice U Pupika byla přirozená, plná místních postaviček, kde si nikdo na nic nehraje. Zaplať v kukani, kecej si co chceš a na závěr odevzdej použité nádobí na určené místo.

Gambrinus nemusím, ale byl tu překvapivě dobrý a navíc skvěle kroužkoval. Zdá se kalný? To je každý nefiltr.

Stravování tu však bylo spíše pro otrlé.

Při vší kvalitě lázeňská kuchyně, přecejenom...koleno je prostě koleno.

Také v Panoptiku nám pramen chutnal.

pardon, takhle je to správně.

Někdy bylo informací hodně, ale stačilo oprášit ruštinu. Slovo...nefiltrovaný...je v azbuce kouzelný.

Abychom nebyli úplní kulturní barbaři, divadlo byl také v plánu, ale český ekvivalent se nenašel, a tak kdo ví, co dávali.

Ale aby bylo jasno, v rámci lázeňského pobytu jsme třináctý pramen také pili

a na předepsané procedury chodili. Nejvíc se mi líbila procedura Obelix.

předešlá fotoreportáž JARO V RŮZNÝCH PODOBÁCH