Návštěva středověké vesnice aneb blog na jedno brdo.

Kroužím jen tak po Orličkách a najednou šipka a směr Villa Nova. Vznosný název předznamenával něco exkluzivního a najednou, jakoby se čas nejenom zastavil, ale spíš o pár století vrátil. Pojďte se vrátit také.

VŠECHNY OBRÁZKY JSOU KLIKACÍ

Parkoviště na louce a po pár metrech vrátnice.

a za ní hlavní třída

a středověká  zástavba.

Na druhý straně od lesa uzavíraly náměstí strážní domky v letním i zimním provedení.

Vstupný jsem očekával v nedostupných naturáliích, zvějkačky a nebo tak něco, ale z omylu mě vyvedl nekompromisní pokladník.

a v záloze měl posilu.

Proti vetřelcům a turistům byla vesnice chráněna plotem.

i když nějaká ta skulinka se vždy našla.

Ale žádný mrakodrapy, spíš podzemní garáže,

a to doslova a

žádný extra prosluněný bydlení.

ani střecha se nezdála nějak odolná proti lijáku.

Jen rákosí...nejdřív namočený

a potom vysušený.

a do kafe nechlorovaná svěží pramenitá,

bez bílýho zabijáka, jen trošku medu z úlu,

dovedně schovanýho v labyrintu.

Jen na pálenku byly suroviny všude.

Co se dalších základních potravin týče vypomohl potok a

a past pro nepozornou zvěř, případně turisty co sešli z cesty.

Potrava se potom zpracovávala v mikrovlnce

K tomu bylo třeba otesat a

doladit nádobí. Na to tehdejší hospodyňky dbaly stejně, jako ty současný.

Procházkou po středověký vesnici člověk málem podlehl iluzi, že se opravdu vrátil v čase, ale skutečná pravda se nakonec přecejen ukázala.

Tak ještě jedno ohlídnutí

 a stejnou bránou zase do naši báječný civilizace.

Byla to zajímavá zastávka, ale upřimně řečeno, nemohl bych v této době žít. Pár věci by mi chybělo.

no tak to už vůbec.

PS: Jen aby jednou lidstvo takto znova nezačínalo.

do protikladu nabízím KOUZELNÁ CHALUPA  a TOULKY PO VALAŠSKU