Rozhodnutí, který dopravní prostředek je nejlepší je někdy velice jednoduché. Projet celá Slovensko až do míst, kde se potkávají hranice Polska a Ukrajiny, to je pouze pro nejzdatnější cyklisty a každé motocyklisty. Je lepší kocha
tak jsem pro tentokrát pověsil kolo a
a přehodil dres.
Původně jsem chtěl přespat v rožnovském skanzenu, ale klapání stavu od dětství nesnáším.
Panika však nebyla na místě, místo ubytování bylo dáno o kousek dál a časový plán měl rezervu...přestávka v Žilině neuškodila...Zvláštní spojení všeho možného.
V Ružomberku byl cíl první etapy...Přesněji blíže neurčená obec s termálním jezírkem, které je prozrazeno jen těm, kteří se v hospodě chovají slušně. Za stejnou vodu o pár kilometrů níž se platí v desítkách Eur za hodinu.
Jako prémie, užasné ráno nad ním.
A hned nedaleko...Lúčenské vodopády...
No uznejte, určitě lepší než Tatralandia v nedalekém Liptovskom Mikuláši. Do poslední chvíli jsem pořádně nevěděl, kam mě reklama šipkuje. Bylo to na parkoviště.
Do Vlkolince, chráněné památky UNESCO, je to z Ružomberku jen kousek, který stoji to.
Pak jsem se zleva prosmýknul pod Vysokými Tatrami
zprava pod Spišským hradem,
se zastávkou v Levoči, kde v roce 1543 působil Jan Ámos Komenský a
zastavil u tanku, výchozího bodu poznávací trasy.
Tak tedy...vzhůru do hor.
Ne každá fotka vyjde, tak alespoň důkaz, že v Jalove jsem na kostelíku byl
a strčil objektiv alespoň do okna.
Topoľa, cerkva svatého Michala. I při vyšší návštěvnosti nezmokne nikdo.
Ke kostelíku v Bystrém vede nahoru úzká cesta. Ještě nedávno jsem za Francouze dýchal ve Slavkově, abych se s nimi málem srazil na úzké cestičce ke kostelíčku. Naštěstí všem brzdily brzdy dokonale. A protože Francouzi umí česky a Češi francouzsky, vzájemná omluva padla rukama a nohama.
Inovce. Vstupné 1,6 Eur.
Kapustnica za stejnou cenu.
Ruský potok a
a hned vedle...pravoslavná církev...chrám Vznesenia se Lisusa Christa.
Uličské Krivé, grécko-katolický chrám svatého archanjela Michala.
A dále do kopců. Kalná Roztoka.
Ulič...
...Tak to mi asi nevyjde. Aby také ano, stavba už v Uliči nestojí, a pak, pokud se někomu nechce na puťák, může si vše v Uliči prohídnout na pár metrech čtverečních.
A zase dolu.
Centrum Sniny, najít tu dřevěné stavby bylo nemožné, na druhou stranu náměstí bylo čisté, upravené a plné květů.
Košice, chrám zasvěcený kdo ví komu.
No neni v horách lépe?
a když budete trpěliví, můžete spatřit i orla.
Cestou zpět jsem si vytvořil osobní rekord v sedle za jeden den. 500km, ale bez zastávek to nešlo nejenom ze zdravotních důvodů, jinak bych před Rožnavou nezjistil, jak pokračuje stavba hradu novodobého šlechtice a
za Rožnavou neviděl zámek v Betlirech.
nebo Banskou Bystricu
či dokonce Novou Bystricu se slovenským orlojem s atomovým časem.
Mám kladný a vstřícný vztah k menšinám, zvláště když jsou to děti.
Ale ne vždy to platí, i když jsou to děti a mají satelit.
Důležitou součástí každé cesty je pravidelné stravování a
a v první řadě ještě víc pravidelnější pitný režim.
Když pravidla porušíte, nezbyde, než se vydat zpět hor.
Další fotoreportáž ADVENT V BRATISLAVĚ, BRNĚ, OLOMOUCI A PARDUBICÍCH
