Na Slovensko, úplně do rožku, nejen za dřevěnými kostelíky.

Rozhodnutí, který dopravní prostředek je nejlepší je někdy velice jednoduché. Projet celá Slovensko až do míst, kde se potkávají hranice Polska a Ukrajiny, to je pouze pro nejzdatnější cyklisty a každé motocyklisty. Je lepší kocha

tak jsem pro tentokrát pověsil kolo a

a přehodil dres.

Původně jsem chtěl přespat v rožnovském skanzenu, ale klapání stavu od dětství nesnáším.

Panika však nebyla na místě, místo ubytování bylo dáno o kousek dál a časový plán měl rezervu...přestávka v Žilině neuškodila...Zvláštní spojení všeho možného.

V Ružomberku byl cíl první etapy...Přesněji blíže neurčená obec s termálním jezírkem, které je prozrazeno jen těm, kteří se v hospodě chovají slušně. Za stejnou vodu o pár kilometrů níž se platí v desítkách Eur za hodinu.

Jako prémie, užasné ráno nad ním.

A hned nedaleko...Lúčenské vodopády...

No uznejte, určitě lepší než Tatralandia v nedalekém Liptovskom Mikuláši. Do poslední chvíli jsem pořádně nevěděl, kam mě reklama šipkuje. Bylo to na parkoviště.

 Do Vlkolince, chráněné památky UNESCO, je to z Ružomberku jen kousek, který stoji to.

Pak jsem se zleva prosmýknul pod Vysokými Tatrami

zprava pod Spišským hradem,

se zastávkou v Levoči, kde v roce 1543 působil Jan Ámos Komenský a

zastavil u tanku, výchozího bodu poznávací trasy.

Tak tedy...vzhůru do hor.

Ne každá fotka vyjde, tak alespoň důkaz, že v Jalove jsem na kostelíku byl

 a strčil objektiv alespoň do okna.

Topoľa, cerkva svatého Michala. I při vyšší návštěvnosti nezmokne nikdo.

Ke kostelíku v Bystrém vede nahoru úzká cesta. Ještě nedávno jsem za Francouze dýchal ve Slavkově, abych se s nimi málem srazil na úzké cestičce ke kostelíčku. Naštěstí všem brzdily brzdy dokonale. A protože Francouzi umí česky a Češi francouzsky, vzájemná omluva padla rukama a nohama.

Inovce. Vstupné 1,6 Eur.

Kapustnica za stejnou cenu.

Ruský potok a

a hned vedle...pravoslavná církev...chrám Vznesenia se Lisusa Christa.

Uličské Krivé, grécko-katolický chrám svatého archanjela Michala.

A dále do kopců. Kalná Roztoka.

Ulič...

...Tak to mi asi nevyjde. Aby také ano, stavba už v Uliči nestojí, a pak, pokud se někomu nechce na puťák, může si vše v Uliči prohídnout na pár metrech čtverečních.

A zase dolu.

Centrum Sniny, najít tu dřevěné stavby bylo nemožné, na druhou stranu náměstí bylo čisté, upravené a plné květů.

Košice, chrám zasvěcený kdo ví komu.

No neni v horách lépe?

 a když budete trpěliví, můžete spatřit i orla.

Cestou zpět jsem si vytvořil osobní rekord v sedle za jeden den. 500km, ale bez zastávek to nešlo nejenom ze zdravotních důvodů, jinak bych před Rožnavou nezjistil, jak pokračuje stavba hradu novodobého šlechtice a

za Rožnavou neviděl zámek v Betlirech.

nebo Banskou Bystricu

či dokonce Novou Bystricu se slovenským orlojem s atomovým časem.

Mám kladný a vstřícný vztah k menšinám, zvláště když jsou to děti.

Ale ne vždy to platí, i když jsou to děti a mají satelit.

Důležitou součástí každé cesty je pravidelné stravování a

a v první řadě ještě víc pravidelnější pitný režim.

Když pravidla porušíte, nezbyde, než se vydat zpět hor.

Další fotoreportáž  ADVENT V BRATISLAVĚ, BRNĚ, OLOMOUCI A PARDUBICÍCH