Na motorkovém pětníku okolo rozkvetlého komína.

Při cestování GPS nepoužívám. Bloudit na motorce je fajn. Jedině tak se člověk dostane do míst kam nechtěl a neobjeví, co by jinak neviděl. A někdy i několikrát po sobě v krátké době. Cestovat otrocky z bodu A do bodu B má snad jedinou výhodu. Dojedete někdy na dané místo v určeném čase. Moje navigace má pouze čtyři směry. Sever, západ, jih a východ. Tentokrát jsem zavelel na sever.

Motat se kolem komína znamená, vytáhnout paty sotva před práh, ale neni to vždy pravda, pokud  je v hledáčku komín rozkvetlý, je nutné popojet do České Skalice. Předloni rozkvetl takto a

a vloni zase takto. Pozorný koukač snadno rozdíl rozpozná, jen dodám...40 metrů vysoký, 355 truhlíků, 1065 surfinií, 1597litrů na jednu zálivku.

Za rohem stojí Ratibořický zámek...zde se kuly protinapoleonské pikle a za ním...Jednoduchý opáčko...samozřejmě správně je za B. Babiččino údolí.

Fakt jen o kousek dál neni těžké se zamotat na schodech,

cestou

a nakonec mezi sochami. Utajit místo sice mohu, ale kdo by nepoznal.

Nedaleké Opočno se pyšní noblesním zámkem. Vymalovaný mají i komíny.

I do protivky z nádvoří

a v sousedním Novém Městě nad Metují mě zase nadchlo upravené podloubí. Zvenku

i zevnitř.

 a jako prémie k tomu...noblesní zámek, s famózní expozicí...však jsem se s ním namachroval a sbalil holek. Jako bývalý vlastník potvrzuji, že se jedná o úžasné a nepřekonatelné vozidlo. S žádným jiným nelze užít tolik srandy. Což mohu snadno doložit zde

Jen o pár kilometrů dál se rozkládá náměstí v Náchodě. Z takové radnice...to se to radí.

Smeknul a následně zkameněl i Josef Škvorecký.

Zato v Josefovské pevnosti by svobodomyslný spisovatel určitě ani neusedl. Komu by se taky chtělo.

I císař Josef raději postál, ale možná byl jen rozlámaný z auta.

V areálu pevnosti stojí kostel a jeho vstupní dveře...na první pohled nic zvláštního. Tak schválně, zkuste odhadnout jejich velikost podle pouliční lampy vlevo.

Stačí trochu zvednou hlavu

a na dohled je Jaroměř. Mašinkové nádraží je hned na nádraží.

Mají tu i obloženou.

Zastávka ve Vamberku v muzeu krajky měla být jen kondiční,

jenže kdo mohl tušit, že i chlapa může zaujmout, co se dá všechno vypaličkovat.

Vyzpovídal jsem průvodkyni. Dříve v závodě pracovaly desítky šikovných žen, aby dnes je stálou zaměstnankyní jen jedna, plus brigádnice na telefonu, kdyby si zákazník přál něco extra. Důvod snížené výroby? Nedotovaná ruční práce je drahá.

No dobře, GPS s sebou vozím a používám, ale

opět žádný významný posun ve vzdálenosti. Hrad Kost je nedobytný možná ještě dnes a nevyfotitelný trvale.

Teprve zde si návštěvník pořádně uvědomí, jak byl středověk krutý.

Prostě ani homo sapiens neumíme skloubit všechny schopnosti savců.

Zato Hrádek u Nechanic je turistická pohoda, stačí projít branou

a v pohodě obejít zezadu,

i když to vypadá jako zepředu.

Profil okolní krajiny je placka, a tím ráj pro všechny zvědavé cyklisty.

Hradec Králové byl na trase v pravý čas,

právě to probíhala výstava růží. Koná se jen dvakrát za rok. Fotky nechám na samostatný blog.

Cestou zpět jsme se stavili v Třemošnici omrknout Supra,

aniž jsme tušili, že suprovatý byl i taneční program, který tu právě probíhal.

Ještě zastávka v Litomyšli, na jedno

nano kafe. I když se to nezdá, tyto exponáty jsou miniaturní z místního muzea hraček,

a pak už jen rozjezd do garáží. I při mé orientační neschopnosti se už na domácích silnicích cítím jen o malinku hůř než lachtan ve vodě.

Výlet kolem komína se vydařil, ale možná stačily jen čtyři koně.

Bylo skoro zbytečný vytahovat jich hned 300.

Mohli jsme si dát k dobrému jídlu

taky točený. Naštěstí doma na mě už čekala na sedmém schodě záchranná sedmička.

Předešlé fotoreportáž    Hurá do hor   Na skok do Brna   Termály a pak Bratislava