Dvě základní cyklistické poučky praví...Kořením cyklistiky jsou kopce a tempo výpravy určuje nejslabší článek. Spojení těchto pravidel neni nijak veselé. Zatímco nejzdatnější už odpočívají na vrcholu, slabší články se na něj teprv
Štramberk byla naše základna. Náměstí tohoto malebného města rozhodně neni letiště, spíš skokanský můstek. Spodní nohy stolu tu prý musí uříznout, aby rovina zůstala zachována,
což jsme samozřejmě a pravidelně měřili. Někdy se i pěna nahnula.
Však taky vyčerpat vodu do vyšších pater vyžaduje lidskou vynalézavost i fantazii.
Jednou k večeru se stal zázrak. Věřte nevěřte, trval jen minutu a nejedná se o podzimní snímek...to jen slunce se opřelo ve správném úhlu a čase do protisvahu. Ještěže mám přístroj stále na krku.
Ke Štramberku patří samozřejmě Trúba. Někdy se nám zdála také nahnutá, zvláště někdy,
ale pohled z ochozu byl famózní. Ať na náměstí,
do okolí
nebo na dvě auta.
Jízda do hor vyžaduje dodat si každé ráno odvahu míchaným nápojem.
Teprve pak...vzhůru za dobrodružstvím. Třeba po úzkých lesních cestičkách.
Když jsme si konečně mohli na rovině trošku odpočinout,
tak jsme zase bloudili.
Civilizaci jsme se však nevyhýbali, každé poznání stojí za to. Třeba Nový Jičín. Náměstí je skvost.
Včetně radnice,
tak proč to nevyhlásit do světa,
a protože nás bylo sedm, vyřídili jsme si povolení a okolí prozkoumali formou neoblíbené chůze.
Ale žádné velké zdržování. Plán výpravy neměl hluchých míst na flákání. Pokud však někdo nestíhal, nebyl ponechán svému osudu.
K horám patří voda a nemusí to být jen bystřina,
klidná hladina navíc uklidňuje.
Zdaleka ne všechny vody jsou ale uklidňující. Že v zapomenutých meandrech Odry přežívá lev šavlozubý, je všeobecně známé, ale v případě jeho oběti jsem velice překvapen.
Neznalý turista se u vody mnohé dozví, třeba že jít na ryby je ve skutečnosti stěhování.
Nevím jestli tohle je voda pstruhová nebo kaprová,
ale každý obyvatel má svoje soukromí.
Když voda zlobí, člověk se ji snaží spoutat. Výsledky jsou často známé,
zvláště když má pocit, že nad živlem zvítězí. Těchto zařízení je u splavů a jezů Bečvy hodně. Pohled by mohl vzbudit dojem, že je zbytečné, řeka zrovna nebouří, jenže dojmy často klamou.
Bečva, Rožnov pod Radhoštěm, zbývá jen dosadit...skanzen lidové architektury.
Cyklistika má mnoho podob, někteří polykají kilometry a často nevědí co minou, jiní zase nevědí co uvidí. Zvláště v místech, kde by to nečekali. Tak třeba zámek v Bartošovicích
nebo ve Staré Vsi nad Ondřejnicí.
Některé turistické vědomosti však postrádá má-lo kdo. Třeba když se řekne Kopřivnice. Zde se nejenom muž potěší liniemi.
a na každého se usměje stojedenáctka. Více foto z muzea zde.
Cyklistické výpravy mají různý počet členů. Někdy může být problém na někoho nezapomenout,
u jiných týmů se nemůže ztratit nikdo.
a navíc jsou zvědaví.
Ale zpět do hor a pěkně z ostra. K obvyklým zvyklostem jsme přispěli revoluční metodou. Na Pustevny na kole, dolu lanovkou.
Mohu potvrdit smutnou skutečnost, že vyhořely a zároveň připojit dobrou zprávu, že se opravují
a kostelík zůstal nedotčen.
K horám patří ovce a koně zrovna tak,
a matka se o potomky samozřejmě vzorně stará.
Nejsou to však jediní býložravci, které turisty zaujmou nebo přesněji přehradí jim cestu. Místní horalové je využívají na hubení hnědých slimáků.
Některé obyvatele hor lze spatřit jen stěží. Dokonale se maskují a zanechávají po sobě pouze stopy. Medvěd beskydský je známý tím, že navštěvuje lidská obydlí a proplíží se všude jako kočka.
...a pak přišlo setkání na které nelze zapomenout. Několikrát jsme horu z masa podjeli, abych vůbec uvěřili.
Ve štramberském muzeu Zdeňka Buriana takových obrazů uvidíte víc. A ještě víc se dozvíte na stránkách vnuka Zdeňka Buriana. Doporučuji kliknou na www.zdenekburian.com
Přesto i v Beskydách bohužel platí, že největší predátor je člověk automobilový, původně nazvaný homo sapiens.
Úplně bych zapomněl. Štramberské uši...tak jen v kostce. Jak praví pověst...nejdříve je třeba ucho uříznout...jako statistiku počtu zajatců tuto metodu používali Turci...
potom zpracovat,
uválet
a dát správnou fazónu.
Jako energetické občerstvení jsou na kolo ideální. I když...pokud se cyklistika správně uchopí, cyklista hlady nestrádá ani v horách.
Když se vše sečte, výsledek je jednoznačný, cyklistika je prostě fajn, a tak nás ani nenapadne, abychom pedálové boty odložili na vedení vysokého napětí.
Předchozí fotoreportáže: Když hoří volá se hoří Kotě Dobroty z Ukrajiny Sněhurka
