Motorkáři, motorkářky, ale hlavně motorky ve fotoreportáži aneb

křížem krážem po Československu s prstem na spoušti. Nedílnou součástí motorkáře je motorka, pak už stačí jen přijatelné počasí a oba nemají stání. Dalším důležitým doplňkem je oblečení. Pokud se někdo domnívá, že kožená výbava je pouze image a frajeřina, ještě nikdy nepromokl a nepoložil ani koloběžku na chodníku. Ostatně položit vyleštěný stroj je nepřípustné, poškrabal by se lak. Nedílnou součástí motorky je její vzhled, o který velice dbá, ale především zvuk motoru. Vyladit ten správný, je daleko těžší a zdlouhavější než naladit symfonický orchestr před vystoupením v Carnegy Hall. Výsledky ladění tu bohužel k posouzení dát nelze, ale muži často zpozorní...dámy prominou...už jen když v dáli zaslechnou hudbu lahodící uchu. Motorkář se často bloumá jen tak bez cíle a na otázku kam míří, většinou odpoví...na jih...na sever...Pokud se vydá cíleně na delší cestu, připevní pár zavazadel, plachtu proti dešti a někdy vyhledá spolujezdce, a pak se...kochá.

Zde mám sedlo, Kawasaki VN 800 Vulkan.

Pekelný důl. Byla tu natočena pohádka S čerty nejsou žerty. Vrchního pekelníka hrál Karel Heřmánek. Dnes tu žertují motorkáři a mohou se v prostorách kdykoliv projet.

silnice je k tomu vyznačená.

Součástí trasy je také bar.

O všem motorkářském jsem pokecal s majitelem této velice opečované Hondy.

Přijeli i Němci. Byli hluční, dali si řízek z hranolky a zase odjeli.

Častým a neplánovaným místem setkání jsou benzínové pumpy. Jako třeba v Letovicích. Motorkářce s brýlemi ve vlasech patří modrý stroj v popředí.

Občas je sice třeba na někoho počkat,

ale vyrazí se vždy včas a ve správném tvaru, často s vlajícími vlasy.

Na Staré poště u Slavkova jsem jako cyklista, zaznamenal tuto krásnou Yamahu.

Ještě pohled doleva a může se vyrazit. Posed spolujezkyně je velice pohodlný a vyhlídkový.

Ne, že by motorka vyššího obsahu byla vzor úspory pohoných hmot, ale na Sergeje rozhodně nemá. Už jenom nádrže...2x 3000 litrů. Muzeum Lužná u Rakovníka.

Harley Davidson v původním laku

a další, tentokrát u Znojma

u Liberce

nebo v technickém muzeu v Brně. I s přívěsným vozíkem.

Nevím, jestli by mi stačil řidičák, ale když už jsme u techniky...pro tento snímek jsem si dojel do vojenského muzea v Králikách. Zájemcům o vojenskou techniku doporučuji. Když se do něčeho pustí nadšenci, výsledky se vždy dostaví.

Často je potřeba nabalit dostatek zavazadel,

případně vzít i pitný režim s sebou. Třeba i do Poděbrad.

Každý motorkář si svoje potěšení upravuje a vylepšuje k obrazu svému a

dělájí to i jiní, někdy však...co je moc, to je moc, ale hlavně když to slouží. Tuto lidovou tvořivost jsem minul u polských hranic. Možná je částečně jeví jako přerostlý trabant, ale motor byl jistě jiný.

Krásné stroje v dámských barvách lze dnes spatřit kdekoliv.

Ne vždy stojí v čele ten nejsilnější stroj, jako na parkovišti před Macochou

a na konci klasika... Yamaha Virago.

Panelka s hrazdičkou...zvláštní, ale i tak. Krásná a pojízdná. Potkal jsem ji kdesi na parkovišti.

Když jsem stoupal na Ještěd, zrovna se připravovaly automobilové závody do vrchu. Svodům závodění jsem nepodlehl a nahoru vyjel v tepnu chooperovi obvyklém, tedy s očima po okolí.

Setkání pod Oravským hradem. Takové stroje jsou spíše lidivou tvořivostí šikovných lidí, než seriové výrobky.

Do rodiny motorkářů patří samozřejmě i ženy, bez rozdílu věku.

Pohodlí mají na to vytvořené.

Motorky ale nejezdí jen po silnici, občas se těší na svého nového majitele v obchodě, jako třeba v Sezemicích u Pardubic.

sladěné s omítkou.

Zastavit lze kdekoliv, třeba u soukromého muzea na Křivoklátě, tam se pokochá každé srdce a nemusí být vyloženě motorkářské. Najdete tu největší expozici značek Jawa a ČZ, jiné tam nevystavují. Rozhodně to stojí za návštěvu. A kdo má zájem...přímo v muzeu najde i ubytování a dostane se mu exkluzivní prohlídky, jako se dostala mně.

A hned nedaleko v Lužné u Rakovníka jiné největší muzeum, tentokrát železniční. Tato dáma je neméně elegantní.

Někteří motorkáři jsou nedisciplinovaní a na silnici riskují. To ale neplatí pro choopery. Jezdíme si v pohodě krajinou, kocháme se okolím a nedostáváme pokuty. Vždyť v patách nám mohou být policejní kolegové.

Součástí motorkáře a motorky je krajina, tedy především pro vyznavače chooperů. Kdyby se spěchajícím řidičům zdálo, že jsou brzdou dopravy a zdržují provoz...neni to tak...jen se kochají.

Když má motorkář povolení, vyšplhá se i na Špindlerovku a prohlédne si Krkonoše zhora. Na turistickou výpravu po naučných stezkách ho však nikdo nedostane.

Jindy zase jede potichu a včas vypne motor...

Často nelze minout zajímavé stavby.

Nebo tuto vilu v Bílovicich nad Svitavou,

případně tuto hospodu v Kryštofově Údolí u Liberce

nebo zámek v Rájci Jestřebí u Blanska s leknínovou symfonií.

A když se chce šplhat, vyjedou si oba v pohodě třeba do Vlkolince u Ružomberoku a

zabloudí do uliček. Nesmí to být na podzim. Zima zde udeří náhle a odřizne rezervaci třeba na týden od okolního světa. I když...při náhlédnutí do interiéru najdete televizi, lednici, mikrovlnku, mrážák...

I kruhový objezd může upoutat každého řidiče. Tento stegosaurus hlídá účastníky provozu Trutnově.

Zastavit ve správnou dobu na správném místě je kouzlo okamžiku a pastva pro oči. Jako tady v Křenovicích. No ve správnou dobu...nejdříve jsem zahlédl stárka, jak vchází do dveří a usoudil, že brzo vyfotím víc, ale prostál jsem před domem hodinu, než se tak stalo.

Na delších cestách se motorkář musí ubytovat, případně

vykoupat.

Součástí každého motorkáře je potatěný potomek.

a nebo potomek úplně někoho jiného, který bude taky jednou motorkář, i když je prozatím v bílém.

jen...to druhé sedlo..