Mnichovská dohoda? Taková prkotina, kdo by se tím zabýval,

čtenářsky zajímavější témata jsou jiná, především Gréta, ale i tak si dovolím alespoň připomenout, že dnes je to přesně 81 let, co byla po půlnoci podepsána ostudná Mnichovská dohoda. Následně byl tento diktát předložen

československé delegaci, čekající na výsledek v předpokoji. Pod tuto hanebnost se podepsali představitelé Francie, Anglie, Německa a Itálie. Píše se v ní, že Československo postoupí Německu příhraniční území, tzn. Sudety, kde převažovali obyvatelé německé národnosti. Dokument byl podepsán stylem, Hitler si to přál, tak jsme to podškrábli. Důvod byl pragmatický i z vojenského hlediska, což bez obalu vyjádřil Mussolini: "Československo je třeba zlikvidovat, protože má k dispozici čtyřicet divizí." S ohledem na možnost efektivní obrany jsme tak přišli také o pás pohraničních pevností a přirozené hranice tvořené pohořím.

Beneš přijal text ještě v županu a zdrceně pravil: "Je to strašné a neslýchané. Francie, nás úplně zradila." Tajemník Drtina prorocky dodal: "Je to proradnost, která se potrestá sama. Domnívají se, že se zachrání před válkou na náš účet, ale mýlí se." Všem signatářům byl osud Československa zcela lhostejný, jen Daladier měl v soukromí utrousit " Za tohle mě doma ukamenují." I když opak byl pravdou. Co na tom, že Francie přislíbila dohodou z roku 1925 Československu pomoc při napadení, ale na jeho "obranu" je třeba říct, že byl jen pouhá loutka. Britský ministerský předseda Neville Chamberlain měl naopak jasno, zachránil prozíravě evropský mír a mával při tom už na letišti jakýmsi papírem.

Ti ještě prozíravější prohlásili. Charles de Gaulle: "Kapitulovali jsme bez boje před drzými požadavky Němců a předhodili společnému nepříteli naše spojence Čechy." Winston Churchill: "Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolily hanbu a budou mít i válku."

Začala éra Česko-Slovenské republiky, ukončená 15. březnem 1939, kdy Němci obsadili zbytek státu a Protektorát Čech a Moravy vzal zmrzačenou republiku "pod ochranu."

I když soužití Němců a Čechů nebylo bez mráčku, na začátku byl Hitlerem podněcovaný Konrád Henlein. Jeho Sudetoněmecká strana začala postupně žádat stále větší autonomii a právo na sebeurčení Němců. Rozdmýchat štvavou náladu nebylo těžké, spolehlivě na to stačilo šířit, že Češi utiskují Němce. Tento nesmysl roznášeli především ordneři, vojenská bojůvka sudetoněmecké strany, na které však nakonec také dolehl sled událostí. Jako Sudetská župa Německé říše podléhali branné povinnosti, a tak si následně mohli s wermachtem zabojovat, co hrdlo ráčilo. Třeba u Stalingradu.

Dodnes se vedou polemiky možné obrany, ale je třeba vzít v úvahu, že s nároky přispěchalo také Polsko a Maďarsko a situace na Slovensku nebyla stabilní.

Utrpení odsunutých sudetských Čechů zůstává a doufám, že zůstane v paměti národa. Ano, při opačném procesu v roce 1945 docházelo k násilnostem, ale stejným dechem je třeba říct, že na začátku celého smutného příběhu byla náměstí plná zdvižených pravic a vyzdobená prapory s hákovým křížem, kde s velkou slávou a nadšením vítali  "osvoboditele" od českého jha. Pro ostatní to byli okupanti.

Každý národ má svoje slavná i traumatická období. Je třeba si je připomínat, aby se z Mnichova časem nestala jen taková bezvýznamná událost.

Předešlý tématický článek DOKTOR EMIL HÁCHA