Měli jsme už mnoho vlád a premiérů,

jednu dokonce tak dlouho až se nezávisle na volbách znemožnila, ale to už nám cinkajícím voličům došla trpělivost a vzali jsme věci veřejné do svých rukou.

Ta první polistopadová nás svým složením přesvědčovala, že jistou kontinuita s dobou minulou je třeba pro začátek zachovat. Zmoudřením jsme do parlamentu, naštěstí ne do vlády, prosadili také stranu, plnou revolučních myšlenek a obohacujících proslovů. Pak jsme zmoudřeli ještě víc, jenže ještě víc chtěli i politici. Mnohým se to podařilo měrou vrchovatou, a tak spokojeně žijí v propadlišti dějin. Naše zmoudření nebralo konce, tak jsme to rozlosovali půl napůl. Občanská pravice a Sociální levice. Volného hráče, vždy ochotně zastoupila strana lidová. Ale protože se nedařilo ani jedné, občas nám bylo vládnuto i úřednicky. Ale tak či onak, žádná vláda nás neoslnila, některé jen na čas zaslepily.

Stojíme před prahem dalších z mnoha voleb a už teď je nám slibováno a vyhrožováno. Došel jsem tedy k názoru, že radikální řez je na místě. Dalo mi to hodně práce, ale nakonec jsem sestavil to pravou vládu. Její vstřícný krok, nechat se vyfotit i s názornými atributy, které od nich očekávám, jako je podporu porodnosti, bdělost nad dodržováním zákonů, vypořádání se s tuneláři, podporu bydlení, nezávislou energetickou politiku a rozlet ekonomického dravce, mě naplňuje nadějí. Vše jsem pak zastřešil, jak už to u nás jinak ani nejde, zástupci strany více než lidové. Kdo se dívá, najde. Stačí už jen málo. Povolat ji z Hatí do Strakovky a ušetříme na volbách. Když moje očekávání nesplní, bude se jen podobat mnoha předešlým, ale oproti jim nic nezkazí.

Pokud by chtěl někdo moje úsilí následovat nebo zdokonalit, tak mám pro něj upozornění. Sestavit vládu není žádná sranda a i když jsem dělal vše možné i nemožné…stejně se mi tam jeden osel vloudil.