Masopust je svátkem hodování v podobě vepřových slavností. Podle toho to taky vypadá. Pak by měl následovat dlouhodobý půst. Podle toho to zase nevypadá. Je ale fajn, že se tradice vracejí, jako třeba do Svitav. Vždyť třeba pouť u nás pamatuju až po roce 1989.
Těšení je fajn, ale čekání je nekonečné, a tak hned ráno jsem vyskočil z postele a hurá do středu událostí. Stánky se teprve stavěly, ale jeden byl už ve zkušebním provozu. Sice plásťák, ale s tím se počítalo.
To už dávno ostré paprsky jarního slunce pronikly do jedné půlky náměstí a podloubí, zatím co
protější strana byla téměř po celou dobu ponořena do stínu. Pro focení špatná, pro domácí známá zpráva.
V tu dobu ještě jitrnice nervózně postávaly v mrazáku.
Prase pověsili zhruba ve třičtvrtě na jedenáct, což lze snadno doložit hned dvakrát. Na ručních hodinkách i věžních hodinách,
a stánky už byly v pohotovostním provozu.
Třetí nejdůležitější součástí masopustu byl průvod masek. Tradic je třeba dbát, jenže je známo, kovářovic kobyla chodí bosa, a tak se ještě přezouvalo.
Ale pak velitel zavelel
a veselí mohlo začít.
...byla nápadně podezřelá od začátku.
Průvodu vévodila obvzlášt nově obutá kobyla.
Co se zvěře týče, pozoruhodný byl také výcvik šelmy.
Tak jasně, až tak z vysoka ne,
ale někteří účastníci průvodu na nás hleděli z velké výšky
vášeň je vášeň, ale když si zapalovala z nové krabičky,
dostala se do hledáčku.
Součástí veselí bylo také značkování přihlížejících
a málem i fotících.
Nakonec došel průvod až na horní část náměstí
...pro detailisty,
kde pokračoval další kulturní program. Někteří byli skromnější ,
jiní to rozbalili na plné hořáky,
až se komínky kácely.
...pro ještě větší detailisty.
...to už pálila snad třetí krabičku.
Kdo si koupil celý pekáč,
dostal k tomu praktický dárek.
Některé pochoutky byly zvláštní, ale tématicky v pořádku. Včetně doporučovaného dávkováním.
Zásadním problémem rodičů, zvláště pak tatínků, bylo odložit děti po dobu nezbytně nutnou. K tomu sloužil nejenom ručně otáčený kolotoč,
ale také osahávaný kominík
a jeho nářadí v rukou košíkářů.
Ty nejvíce neposlušné výrostky umravňoval vyznamenaný orgán.
Na závěr je třeba uvést několik důležitých skutečností. Zboží, které nešlo hned na tácek, bylo skladováno podle všech hygienických paragrafů,
jeptiška nadále hulila jako ucpaný kamna,
bylo na co se dívat,
pokud někdo musel misi pojmou jako utajenou, byl tu i stánek s maskováním
účast byla hojná...co puntík to člověka možná i konzument
a samozřejmě se hrálo a hrálo...
Však všeho moc škodí. To platí i v případě těch největších dobrot, a moje chuťové buňky už pokukovaly po změně, a tak jsem si k večeři nechal upéct buchty.
Dále nabízím fotoreportáže O Kutné hoře a okolí O rozkvetlém komíně O růžích v Hradci Králové
