Letní cyklo toulky Moravským krasem a podél Svitavy, pěšky ni krok.

Moravský kras lze obklíčit z několika směrů. Na kole je to lepší, s motorkou Vás na cyklostezky nepustí a nemusíte pít stále dokola jen kofolu. Pokud zvolíte trasu z Blanska do Brna podél Svitavy, vůbec se nezadýcháte, je to stále z kopce, jak je u jízdy po proudu řeky zvykem. Má to jedinou nevýhodu, Moravský kras minete. Ve fotoreportáži to však lze snadno napravit bez jediného šlápnutí. Na kole už je třeba otáčet pedály.

Byl krásný slunečný den, všude samý květ,

ideální příležitost vyrazit na cyklovýlet. Jako výchozí bod jsme zvolili neprávem trošku neznámý zámek Rájec-Jestřebí s leknínovým vodotryskem.

Do Blanska je to mezi auty, naštěstí však jen kousek. Původně jsme se nechtěli zdržet, ale zrovna probíhala Veterán tour Macocha a při našem dobrém vztahu k motorové kráse jsme si zastávku neodpustili.

Hned za městem se vlévá pod mostem Punkva do Svitavy. Široké pilíře jsou přímo výzvou pro sprejery.

Pak ještě na chvíli do plného provozu. Dopravní značka jasně upozorňuje na možná nebezpečí.

Pohled z nadjezdu pod železniční tratí jasně dokazuje, že se pohybujeme v úzkém údolí s vysokými stráněmi. Silnice a cyklostezka přísně kopírují řeku Svitavu. Vlak to má trochu složitější, Z Blanska do Brna projede deseti tunely.

Když už jsem u strání, v létě vyhlíží takto a

na podzim takto.

Mírný sjezd a před mostem prudce vlevo. Při dodržení pravidla...stále podél řeky, se nedá nic pokazit. Po pár metrech už je u oslí farmy zastávka plánovaná...

...z mnoha důvodů.

Do Adamova pak postačí jen pár šlápnutí a tam...v zajetí panelové výstavby, je ukryt tento nenápadný kostelík a tam...kdo by to jen řekl...

tento noblesní vyřezávaný oltář.

Zastávka stojí za to, ale cesta je ještě dlouhá, takže honem podél jiného lidského díla

a  poklidného toku Svitavy,

kde potkáte cyklisty, vodáky i vlaky, a když se to sejde, tak klidně najednou,

je za chvíli i cyklista s nejnižší možnou výkonností v Bílovicích nad Svitavou u sokolovny.

Nedaleko mám svoje místo. Cyklistům netřeba vypravovat, jak se jezdí po namoklých kostkách a právě v tomto místě jsem si...jak se to jen říká....no prostě něco rozbil. Dnes je toto pietní místo již opravené.

Dále je více variant. Můžete po cyklostezce podél Svitavy přímo do Brna a cestou jen tak pokecat,

sem tam přejet na druhý břeh,

ve městě zdolat úskalí cyklistiky,

zastavit se na Zelňáku

nebo skočit do Výtopny na pivo. Při této variantě je pozoruhodné, až neuvěřitelné, jak lze celé město projet od severu až na jih k soutoku Svratky a Svitavy klidnou a zelenou zónou. Mnozí napoprve ani neuvěří, že projeli půmilionovým městem.

Ale to bychom opravdu minuli Moravský kras, tak zpět do Bílovic a za sokolovnou, podél dalšího lidského sídla vzhůru přes kopec do Líšně.

Vzhledem k převýšení z tohoto úseku neni fotodokumentace, když funím, tak nefotím. Tak než se vydýchám, lehněte si třeba na louku.

Další putování je ale přesný opak cyklistické dřiny aneb pohoda Mariánským údolím, kolem soustavy rybníků,

kde v lesích žije mnoho dravců, ale většina je od turistů ochočena až zhýčkána. Jediným skutečným predátorem tu je kočka noční. Svoji kořist dokonale zmátne tím, že loví ve dne.

Ostatní šelmy jsou už domestikované a na turistech jsou někdy přímo závislé.

Ještě pár šlapů, pak na Hádku přejet silnici a hurá...do kopce směr Březina s postupným cílem Křtiny.

Když trefíte správný čas, navede Vás až do zahrady zvonkohra.

Kdo chce vidět Starou huť...musí popojet kousek níž,

pokud pohádkovou hasičskou zbrojnici, zase o kousek výš do Habrůvky.

My jsme dali přednost vyšším cílům.

ale žádné velké zdržování

a honem vyrazit na Macochu. Tam však čekal šok...před horní vyhlídkou stál stoleček, u něho židle a na ni seděla paní. Pohled dolu na pár vteřin za 20 Kč...co je moc to je moc, navíc se mi Macochu nepodařilo vyfotit jinak než takto. Žádná sláva, ale přes zábradlí se mi nechtělo.

Více fotek z okolí Macochy, by znamenalo opustit sedlo kola a jít po svých, a to po mně nemůže nikdo chtít a pak....neni jen Macocha. Stačilo to v Ostrově vzít pod větrným mlýnem,

kolem pole s vlčím i opiovým mákem

do sloupsko šošovských jeskyní.

Pak už rychle z kopce do Blanska, vykoupat se u nádraží v zatopeném lomu

a doma na pár dní opřít někde kolo.

Po sportovním výkonu člověku vytráví a je třeba doplnit energii, ale

vše se má dělat s mírou, nejlépe se správnou.