Lázenský pobyt

Lázenský pobyt.

Do lázní jezdím zásadně za hranice.Jednak jsem mimo dosah kontrolních mechanismů  BIS,případně manželky a jednak mohu s hrdostí potomka svatého Václava nalepit na batoh,případně vztyčit na motorku českou vlajku a při té příležitosti se rád učím i cizím jazykům a poznávám nové kraje.

Na přepravu jsem využil nabídky kolegy a na střechu k jednomu kolu jsem přidal další dvě.Jedno na extrémně pohodovou jízdu od krčmy ke krčmě a druhé na extrémní jízdu od salaše k salaši.A tak jsme vyrazili v pořadí..kolega s naloženým autem a já na motorce.Pořadí mělo svoji logiku.Cíl cesty jsem znal,ale trasu,včetně objížděk,jen kolega.

Naši první akcí byla návštěva termálního bazénu a následně místní Policie,kde kolega nahlásil krádež všech dokladů,zcizených mu v době, kdy jsme se máchali ve vodě cca 38 stupňů studené. Po upřímné kondolenci moje nitro ještě upřímněji zaplesalo,protože byla jen otázka času,kdy něco ztratím já.Nemusím být vždy první.

Počasí nám přálo měrou nevídanou,a tak jsme si užili všech výše zmíněných dopravních prostředků,fotografování,lázeňských procedůr,gorbáčíků,piva a tatranského čaje v míře nevídané.Vrcholným sportovním zážitkem byla  cyklovýprava po úpatí místních hor,kdy jsme vystřídali v krčmách všechna piva na Slovensku se vyrábějící a společensky jsme zazářili zapojením motorky do svatební kolony místního váženého a tedy bohatého občana a přehlušili místní folklorní soubor přidáním plynu.K nelibosti dam a orgasmu mužů.Za zmínku stojí i shlédnutí místního fotbalového derby,kdy se nepral jen rozhodčí,my a hospodský.Vrcholně estetický zážitkem byla návštěva malované vesničky v kombinaci se spanilou jízdou amerických motorkářů,kteří se tam více než z čista jasna objevili.Oči jsme měli omámeny místní architekturou,chuť,kapustnicí,uši zvukem čtyřtaktů a nos už ani nevím čím.

Nemohu pominout ani jednodenní cyklovýpravu do utajeného přírodního termálního jezírka pod lesem,což bylo nostalgickou vzpomínkou.Zvláštností výpravy bylo že ať jsme šlapali na jakoukoliv světovou stranu,foukalo stále proti nám,což nebylo nic proti tomu,že v místní krčmě měli teplotu piva identickou s teplotou termálního pramene.

Nic však netrvá věčně.Při špatném manévru jsem byl nucen uplatnit pravidlo...třeba se zmrzač,ale motorku nesmíš odřít...To druhé jsem ustál,to první mělo diagnozu...ruptura partis úproximalis musculorum,partis dorsalis femoris 1.sin.partialis...abych byl přesný.Tímto dnem jsem byl v aktivitách i procedurách silně omezen a pouze umístění pohovky do restaurace která byla přímo v areálu mi dovolilo zúčastňovat se v omezené míře společenského života.

Samostatnou disciplínou byl převoz motorky domů k čemuž jsem operativně určil syn.Vyrazil vlakem a včas,ale kdo mohl tušit že se před ním opět srazí dva jiné vlaky a na místo nedojede.Nezbylo než uplatnit svoje flexibilní myšlení a pozitivní pohled a dopravit stroj na místo kam syn dojel.Sice to znamenalo jet cca 120 km na jednu nohu,ale odvážným štěstí přeje.I když si dovedu představit jakými slovy jsem byl častován řidiči za mnou krokem dojíždějící ke každé křižovatce s červenou barvou,dokud neblikla zelená.Ale noha na zem prostě nesměla.

Dá se říci,že po 14 dnech kondičního a relaxačního pobytu jsem byl zmácenej jako už dlouho ne.Mám jen obavu,že po doručení neschopenky zaměstnavatel,asi zapochyboval nad smysluplností mého pobytu.