Kyjov a okolí aneb po vinařských stezkách na pivo.

Dalo by se očekávat, že tuto oblast si zvolí především cykloturisté holdující vínu. Zastavení ve sklípku je velice inspirativní a žíznivý člověk neodejde, zvlášť když pro barbary mají připravené i pivo. To není sice tento

případ, ale skutečně se mi to ve sklípku stalo. Po mém pivním požadavku jsem byl právem nazván barbarem, ale na stole opravdu stály čtyři lahváče. Závěr umí napsat jen život. Za zpěvu moravských lidových písní mi tehdy hostitel lemtal pivo a já jemu víno.

VŠECHNY FOTKY JSOU MOJE A KLIKACÍ

Protože početný tým cyklistů nespal na jednom místě, sraz byl každé ráno před kyjovskou radnicí. To podium tam nestojí jen tak,

což se po rozšíření potvrdilo.

Na zorientování v terénu není třeba přeplácané banery.  Stačí mrknout a každý ví.

Řady jako když střihne, skoro od vidím do nevidím.

Jistou barevnou monotónnost tu umí elegantně překonat.

a všude víno, víno, až jsme dojeli k Ždánickému zámku s parádním muzeem,

které jsem jako na potvoru prošvihnul.

Cesta první etapy potom vedla kolem ždánické hvězdárny

do Bukovan, kde místní rodák a nadšenec průběžně buduje Alej předků. Ne všechny podstavce jsou už osazeny

a u některých hrozí že je nejnovější zemědělská technika bez funkční GPS semele,

 ale postupně už lze některé předky a

předkyně potkávat.

Procházka pak končí nahoře u větrného mlýna s rozhlednou,

kterou jsem z objektivních důvodů také nestihnul,

ale z kopce je výhled i od mlátičky.

Druhý den se konal přesun vlakem do Staráku, teda Starého Města u Uherského Hradiště,

kde nelze vynechat návštěvu báječné bonsai zahrady, správně muzea,

což už je na trase do Velehradu

Ale žádný vysedávání v kostele, natož v hospodě a hajdy k Moravě

se zastávkou na zámku v Uherském Ostrohu, kde se rozpuštěný tým zase spustil.

Ovšem ještě před tím neni na škodu navštívit letecké muzeum v Kunovicích, kde lze na suchu spatřit vysmátého Delfína

Kdybychom neodbočili na Bzenec,

tak se dostaneme na klasickou cyklostezku podél Baťova kanálu, třeba až do Hodonína.

 zvláštní pozornost je pak třeba věnovat úseku Vnorovy- Rohatec, kde končí kola a pokračuje se meandry řeky Moravy. Sem motorové čluny nesmí, a tak pádla do rukou. Ovšem trasa je to nebezpečná i pro kanálové vlky. Kdo ale přežije, budou na něj v Rohatci už čekat převezená kola.

Tedy tento úsek lze i po cyklostezce, ale ta neni tak romantická. Na druhou stranu je plavbou vyrušena zastávka ve strážnickém skanzenu lidové tvořivosti.

Další den jsme s očima navrch proklouzli ucpaným městem,

zůstali věrni cyklistickému poslání a unikli nástrahám družby,

proklouznuli kolem zámečku a

 zastavili až na zámku Milotice

 s báječnou zimní zahradou a

 ještě báječnější kuchyní.

Umí tam dobroty a navíc člověka potěší, když na kroužkování najde parťáka.

V nabídce služeb je také půjčovna šatů s možností přehodit se na kněžnu, případně knížete.

Pak přišla fáze pohodová, kdy ticho léčí a

jen sem tam šlo zaslechnout opuštěnou labuť.

Kde se vzala tu se vzala v oáze klidu šutrovna

Ženskou část týmu zaujal nejvíce tento exponát.

Další den už nešlo nátlaku odolat. I když se do toho nadějně namontovalo Starobrno

architektura jasně napovídala, že jdou tlustý do tenkejch. Sice nenápadně,

ale jasně

Tato fotka mého kola je zavádějící

a pouze praktické opatření. Rozplést po každé zastávce kola nebylo jen tak

Byla i panoramata,

 s chvilkou zasnění k tomu.

Pak už to bylo naostro.

Nejdříve exkurze,

naštěstí akční bez nějakého dlouhého okecávání

a pak už byli všichni vysmátí, tedy spíš všechny,

ale kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe, protože hlavní cíl výpravy byl zcela jiný, než se řadoví členové výpravy domnívali.

pivní lázně jsou pivní lázně.

Předešlá fotoreportáž S KOČKAMA SE SRANDA