Komunisté lhali a Vojtěch Filip mě ujistil, že

lhát budou nadále. Jen za dob své neomezené vlády to měli jednodušší, povolena byla jen jedna pravda. Jaroslav Kosina ve svých Ilustrovaných dějinách světových už roku 1926 napsal, že

samoděržaví vystřídala jen jiná forma despotismu. Už možná jenom vlastnictví podobných knih byl trestný čin. Takové nehorázné lži bylo třeba vymýtit a k obrazu svému přepsat učebnice dějepisu. Fakta přikrášlit, učesat, jiná překroutit, otočit a nebo nejlépe vypustit. Kdo ještě neuměl číst, byl masážován hodných strejdou Leninem v nedělním televizním pořadu  Kamarádi.   ´

V hodině dějepisu nás neblahého času soudružka učitelka učila o zákeřném vpádu fašistických vojsk do Polska a osvobozování jeho východní části Rudou armádou, což završila výkladem o zvěrstvech, kterých se dopustili nacisté na polské vojenské elitě v Katyňi. V napjatém tichu zaslechla můj šept, jestli to nebylo třeba obráceně a celá vystrašená mě okamžitě raportovala k panu řediteli. Ten oproti soudružce věděl, a tak moji poznámku ocenil důrazným napomenutím a zametl pod koberec. Statečný člověk.Komunisté neprznili jen učebnice, ale logicky zároveň s tím i učitelský sbor. Naštěstí ne u všech se to podařilo.

  Každé vzepětí lidových mas se hodilo. Být to jen trochu možné, Jan Hus by v učebnicích vystupoval přinejmenším jako předseda základní organizace KSČ na Karlově univerzitě a Kostnický koncil by byl postaven na úroveň Lipského procesu s Dimitrovem. Že bylo jeho zadáním vyřešit dvojpapežství a odsouzení Jana Husa bylo jen jeho epizodou se mezi žactvo nerozšiřovalo.  

 Spanilé jízdy husitů byly prezentovány jako šíření revolučních myšlenek, i když nejvíce se jim většinou dařilo šířit strach před pleněním. Z pohledu českých dějin možná byla doba husitská slavná, ale ne na všechno z ní můžeme být hrdi. Ostatně byl to jen malý předkrm, co dokáže zmanipulovaný a dobře vedený dav.

 Vystoupením našich vojáků na východní frontě byly v učebnicích věnovány kapitoly. Nikdo jejich hrdinství nezpochybňuje, zvlášť když dnes víme, že mnohdy byli obětováni ruským velením, ale v dějepisu pro základní školy se nikde neobjevila významnější zmínka o slavném vystoupení Československých legií u Zborova a jejich obsazení sibiřské magistrály. Že svým vystoupení významně přispěly k založení Československa ani čárka. Ale mohli jsme se naučit že, skutečným prvním prezidentem byl vlastně až Klement Gottwald. Že zemřel na perforaci vředu na aortě způsobený syfilidou, bylo naopak státním tajemstvím. Dějiny od pravěku se do roku 1948 se zmákly do osmé třídy. V deváté se už učilo to podstatné.  

 Dovolím si ještě jednu osobní zkušenost.V dobách minulých jsem ležel v nemocnici, kam přivezli pacienta se zlomenou nohou. Ukázalo se, že to byl voják Svobodovy armády, který později udělal slušnou kariéru až na soudruha plukovníka. Popsal nám těžkosti přechodu přes Duklu. Chtěl jsem jeho monolog obohatit o další názor na vojenskou taktiku a zeptal se, zda se nedala nějak inovovat ofenziva generála Brusilova z první světové války. Najednou to vypadalo, že má zlomenou spíš sanici. Jeho idolem byl maršál Koněv, který vynikal v obětování prostých vojáků a zmíněné jméno slyšel asi poprvé. Bohužel rozšířit mu obzor jsem už nestačil, protože byl urgentně s mnohem menším úrazem než měla většina z nás, odvezen z bezvýznamného okresního špitálu na kliniku do Hradce. Byl to přece soudruh plukovník a tomu jsme se v rovnosti rovnat nemohli.