Koločava ve fotografii. Nikola Šuhaj loupežník v hrobě.
Když cyklistu bolí nohy, má střeštěné nápady. Původně jsme chtěli dokonce kola odložit, zajít na pivo a počkat na první, případně třetí autobus, ale pak v nás zvítěžila cyklistická hrdost.
Už cestou se bylo na co dívat. Některé stavby byly ve výstavbě,
některé před otevřením,
některé do krajiny nezapadly a
některé jakoby s krajem srostly.
Cestou jsme se zastavili u vodopádů.
Borůvky nebo brusinky šly na dračku a určitě lepší než mražáky s Algidou.
Cíl putování nám již z dálky avizoval odlesk věže kostela. Všechny ženy, bez rozdílu věku a stavu, měly šátky a všichni muži...
kouřili za rohem.
Dalším zastavením byl skanzen.
Byl tak rozsáhlý, až se nám únavou chtělo spát jak batolatům.
Občas nám neladilo řazení exponátů a
některé byly zvláštní.
Před četnickou stanicí stálo služební auto.
Poobědvali jsme v restauraci...Četnická stanice. Točili ukrajinské pivo, ale výhradně do českých půllitrů podle rčení...každý pes, jiná ves...tedy co půllitr, to jiný pivovar... Patrně je vybavili turisté z Čech.
Náhodně přihlížející ukrajinský turista nevěřil, že někdo může platit tak vysokou bankovkou, a že tato část Ukrajiny kdysi patřila k Československu, což jsme mu prokázali mapou.
Naproti poskytovali levné nadstandardní služby a
vedle se držela siesta.
Uprostřed obce stojí nehybný pomník symbolu zdejšího kraje, průběžně doplňovaný symbolem živým.
Hned naproti jsme objevili tuto kompozice. Připomněla mi Arabelu a sousoší mistra Pimpery...Muž, slinící si prst a jeho přátelé. V tomto případě...Těhotná žena, slinící si prst s rodinou. V pozadí je vidět jeden z pomníků.
Těch je v Koločavě několik a jako na celé Ukrajině jsou udržované a těší se vážnosti, ať už z II. světové války nebo
pomník místním rodákům, kteří položili životy ve službách sovětské armády po válce. Třeba za dobrodružství v Afganistánu. Byla tam také přilba z roku 1968, ale to můžeme jen spekulovat.
Ivan Olbracht každý den vzhlíží ke školákům, jeho busta stojí vedle vchodu do školy.
V té době vypadala asi takto.
Trošku nám vadil všude přítomný nepořádek a
Koločava se nám zdála celá jaksi neurovnaná, ale okolí má kouzelné a třeba
plavení koní byl neopakovatelný zážitek, stejně jako
lov specielně vyšlechtěné husy útočné.
Pak nás obklíčila neskutečně výřečná průvodkyně
a nejdříve zavedla k hrobu Nikoly Šuhaje loupežníka. I k této cestě jsme měli výhrady a
nepochopili, proč na hřbitov nevede regulérní vchod,
ale nakonec jsme k hrobu došli.
Poslední zastávkou s odborným výkladem byl kostel svatého Ducha.
Komunisté tu instalovali museum ateismu. Místo oltáře na stěně visely tři obrazy, hádejte koho.
Jako vzácnost tu vystavují mapu bývalého Československa.
Na závěr zástupce velitele, který z nás nejlépe ovládal ruštinu, vytesal zdravici do kamenné knihy návštěv.
Cestou zpět jsme se ještě zastavili v městě Chust s dvěma dominantami vedle sebe a
vydali se libovolnou cestou zpět na základnu.
Kraj to je opravdu tvrdý,
ale na vše je vždy...mnóga čásu.
Jaromír Šiša
O tom, jak jsem naletěl šmejdům.

Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným internetistům, a tak celkem úspěšně útočí především na nás seniory,
Jaromír Šiša
O tom, jak jsem bránil vlast proti imperialistickým hrdlořezům.

Při malování se leccos ztratí, ale i najde, třeba povolávací rozkaz, oživující vzpomínky na vojnu, spolu s absurditou doby. Služba v Československé lidové armádě byla čestná povinnost a pakárna.
Jaromír Šiša
Mimo jiné jsem navštívil tyto hrady a zámky.

Na jeden příběh stačí většinou jedno psaní nebo focení, ale protože se jedná o sedmý díl tohoto tématu, focení bylo neúrekom a seřazení trvalo průběžně roky. Tak jdeme na to.
Jaromír Šiša
O tom, kde jsem všude různě byl a operativně fotil.

Pěším turistou jsem pouze v případě nutnosti. Dávám přednost kombinaci vlaku s kolem a motorce. Auto nemám ani jsem nikdy neměl, takže jsem v zimě mimo hru a můžu se povalovat u bedny a chodit krmit kočky.
Jaromír Šiša
O tom, jak se máma vyučila prodavačkou, navštívil ji důstojník SS

a štourala se v dějinách. Maminka se narodila v roce 1916 a bylo o 16 let mladší než tatínek. Bydlela v malém městečku v polochudé rodině, dnes známém z natáčení filmu Všichni dobří rodáci.
Další články autora |
Obří výpadek elektřiny ochromil velkou část Česka. Energetici řekli příčinu
Sledujeme online Velkou část Česka včetně Prahy a dalších velkých měst postihl masivní výpadek proudu. Bez elektřiny...
Plovoucí bary a „nepřevratitelný“ raft. Na Vltavě kvete zvláštní vodácký byznys
Je deset hodin ráno a na jezu v Herbertově, dva kilometry po Vltavě od Vyššího Brodu na jihu Čech a...
A modré přilby jen přihlížely... Fotka ze Srebrenice dodnes straší Nizozemsko
Seriál Nizozemští vojáci sedí na střeše obrněného vozidla, vedle sebe modré přilby. Pod nimi stojí tisíce...
Proslavily ji šaty z minerálky. Topmodelka z ikonické reklamy se vrátila do Varů
Michael Douglas, Dakota Johnson, Peter Sarsgaard. Celá řada hvězd a celebrit ozdobila letošní...
OBRAZEM: Stano odhalil Bartoškův poslední portrét. Dakota si napravila reputaci
Jak naposledy zvěčnil renomovaný fotograf Tono Stano Jiřího Bartošku, se můžete jít podívat do...
Vybombardoval bych Moskvu do základů, prohlásil Trump. Zveřejnili nahrávku
Donald Trump podle nahrávky, kterou zveřejnila stanice CNN, loni na soukromé akci pro sponzory...
Prostějovská nemocnice truchlí. Oblíbený kardiolog Černošek tragicky zahynul
V Bedhošti na Prostějovsku v pátek odpoledne tragicky zemřel známý kardiolog Michal Černošek....
Slavnostní šavli čestné stráže někdo ukradl, policie po měsících pátrání tápe
Na konci loňského roku někdo ukradl slavnostní šavli čestné stráže. Kriminalisté sice od ledna po...
Cítím zklamání, hodnotí Schillerová verdikt Ústavního soudu o důchodové reformě
Rozhodnutí Ústavního soudu, že důchodová reforma platí, je podle Aleny Schillerové potřeba...

Prodej bezbariérového domu 2+1 na klidném místě s výbornou dostupností na dálnici
Štyrsova, Mladá Boleslav - Mladá Boleslav III
3 795 000 Kč
- Počet článků 577
- Celková karma 38,16
- Průměrná čtenost 3685x