Kolem Slavonic jezdí současní diverzanti na kole a s foťákem.

Přitom dříve stačilo blbě odbočit a mohli Vás i zastřelit. A s foťákem? To byl podpis pod vlastní rozsudek. Dnes je tu ráj cyklistů na všechny směry. Třeba na sever do Telče na západ do České Kanady nebo na jih do Rakouska. Všude je to kousek a hrozí Vám tak maximálně kopce.

Z těchto opuštěných paláců už bdělí pohraničníci na hony nevyrážejí a

k vidění je v tomto kraji mnohem víc, tentokrát však měla výprava ráz čistě obchodní. Koupit malovaný dům na slavonickém náměstí. Už mě nebaví veškerý majetek věčně tahat s sebou.

Proradný realitní makléř mě nejdříve poslal nahoru abych si vybral,

což jsem zúžil výběrem ze střílny,

s prioritou střechy na opalování,

abych následně zjistil, že mě podvedl...zbyl už jen jediný dům, který navíc  nikdo nechce, patrně je vybydlený.

To nemění ale nic na tom, že slavonické náměstí je skvostné

a třeba některé domy mají v každém štuku jiný výjev.

Pod dojmem náměstí hned první etapa mířila do Telče. Spáchat výtržnost ohledně špatné teploty piva se mi však nevyplatilo. Nejdříve se před mým hněvem všichni schovali,

aby mě strážníci následně za trest na šest hodin uvrhli věže. Pohled se mi opět zúžil.

Ještěže se na zločince cestou do vězení  alespoň někdo kouzelně usmál a držel mi palce.

Po propuštěni jsem stihl alespoň pár fotek. 

Minout cestou zpět pivovar v Dačicích nebylo tak těžké, pivo se tam už nevaří.

Díky zkratce...sice delší, ale o to víc neschůdnější...se další ježdění stalo spíš dobrodružstvím. Jeden řadový člen mě dokonce proklel.

Další den žádné flákání a hezky z Česka do Česka přes Rakousko, s první zastávkou v Maříži, kde si každý může nakreslit svůj hrneček, který mu následně vypálí, aby ho cestou většinou rozbil.

Rakousko je klidná země, nikde žádná hospoda jen pozoruhodné radnice.

Nic pro náš turistický rozvoj. Nakonec hlavní cíl etapy bylo vyhlídnout si na bizoní farmě svého bizona na stejk...(třetí zleva).

Jenže stejk z bizona neni hotovka, ale dlouhá minutka...spíš hodinka, a tak v meziobdobí přišlo nejdříve občerstvení...meteorismus v kopcích pomáhá...

abychom získanou energii vyčerpali stoupáním na Landštejn.

Nevím, jestli reliéf tváře na hradbách vytvořil břečtan nebo mu pomohl člověk, ale i tak zajímavé.

 Pak už jen trošku lesní romantiky

a hurá na stejka. Podával se na seně. Cena byla příznivá uvedené množství za 350 Kč. Tak jsme spásli i usušenou travinu.

Vyvrcholení další etapy do Rakouska mělo vyvrcholení už dopoledne na zámku v Písečné.

Po 6 kilometrech nás neomylně vedly čichové buňky a turistický ukazatel.

Byla to pravda, k tomu jen za pajsku a smažený na sádle, což se především rozkřiklo mezi vyznavači motorek Jawa a trochu i Čezety.

Pak už přišly další potíže. Dnes Vás na hranicích sice nikdo už nezastřelí, ale můžete se utopit.

a další potíž, kopec jako řízek.

Ještě jsme na závěr stoupaní, už na rakouské straně, mohli sledovat zprávy.

 Rakouským venkov je daný. Upravené vesnice a nikde ani živáček, natož řízek nebo pivo.

Ne všechny pohledy jsou pro cyklistu zrovna příjemné i na kvalitních rakouských cestách, zvlášť když konec je až kdesi na obzoru a možná ještě dál.

Každý se s tím popral sám jako kůl v plotě.

Česká Kanada nebyla tentokrát v plánu výpravy, ale mohu ji krátce připomenou výchozím bodem...Jindřichův Hradec

a jednou z největších atrakcí...Úzkorozchodkou do Nové Bystřice, případně samostatnou fotoreportáží zde

Tradice velí...na závěr každou akci vyhodnotit. Věřte nebo ne, tohle byla naše zasedací místnost,

byli jsme totiž ubytovaní v nejnoblesnějším domě ve Slavonicích a okolí,

s výhledem přímo do salónu.

...což mužskou část výpravy samozřejmě nijak nevyvedlo z míry a pevně se držela

svého rozšířeného obzoru.

Poslední fotoreportáže  Na kole v Beskydech do pravěku   Když hoří volá se hoříííí !