Jen tak na motorce do Mukačeva...pro pokutu a zpět.

Však už bylo na čase. Pátá cesta na Ukrajinu a nic. Ignorace dobře míněných rád...pozor na muže ukrajinského zákona...byla potrestána "alkoholem" v krvi. Řešení byla dvě, buď zabavení motorky, uvěznění a do 48 hodin soud, kde soudce rozhodne o výši pokuty nebo vše vyřešit "lidsky". Vybral jsem si 300 Eur do zásuvky a mohl i s "alkoholem" pokračovat dál bez dalších potíží. Muži zákona nechápou, že takto poškozují pověst země, ale ani nemohou smáznout, že na Ukrajině je fajn.

V Mukačevu je z dob první republiky většina silnic stále dlážděná a udrží i současný provoz, i když jízda nepatří k vrcholným zážitkům motorkáře.

Ženy se však dokonale adaptovaly. Mám však podezření, že součástí výuky na základních školách je chůze po kostkách na vysokých podpatcích. Bez jediného zavlnění se nesou, a ještě stačí telefonovat.

Pro názornost jeden exponát v detailu.

Slabinou inženýrských sítí je kanalizace. Dříve jistě funkční, ale dnes jsou kanály zasypané a chybí jim poklopy. Patrně se jedná o slovanský zvyk. Na druhou stranu jsou tato místa většinou označena dopravní značkou a

pokud prší, vše vyřeší dvojnásobně deštník a gumáky.

K městu patří uličky,

předrátované ulice a

a dopravní kolaps.

K náměstí zase klidná pěší zóna

moróženoje...i když v této přecivilizované podobě už mizí romantika váženého prodeje,

socha Cyrila a Metoděje

kominíka, který provádí vizuální prohlídku komínů.

a samozřejmě radnice zvláštní barvy a kulatého průčelí.

Když už jsem u těch věží...Jsou buď malilinkaté,

nebo trošku větší s klimatizací a škodovkou. Pak ještě větší, třeba hned v sousedství a

nakonec chrámové. Za slunečného počasí kopule všech kostelů svítí daleko a široko do kraje.

Jak prozrazuje tato fotka, chrám je z obou stran stejný. Hodila by se známá hádanka...nejděte pět rozdílů. Zvláště za slunečného počasí kopule všech kostelů svítí daleko a široko do kraje.

Dovnitř jsem nahlídnul jen nesměle u vchodu a samozřejmě bez blesku. Žádná socha, jen kresby.

Městem protéká řeka Latoritsia,

která je rájem rybářů. Z chytání ryb však bolí nohy. Nebo z čekání než zaberou?

Na březích jsou parky se vším, co se od nich žádá.

občerstvení

restaurace se šašlikem

a na závěr si pak můžete jít zaskákat nebo skouznout.

Zpět do města. Samostatnou disciplínou je Centralnyj rynok, neboli tržnice. Pravý opak uniformovaného řetězce. Žádné regály, nákup probíhá v osobní rovině.

Potřebujete fazole nebo semena slunečnic či dýní? Neni problém. Pak už jen stačí povařit,

přidat vejce,

trošku papriky s houbami,

zalít právě stočenou smetanou a

na závěr ozdobit malinou nebo borůvkou. Nevšední gastronomický zážitek je na světě.

Doprava je neméně rozmanitá. Zahlédnout lze Mercedes

Wolkswagen

a když je potřeba odvézt například pračku, dokonale poslouží stále rozšířená nákladní doprava.

Na menší náklad postačí koně pod nádrží.

Cyklistika je na Ukrajině rozšířená

a přibývá i cykloturistů. Jen ještě pokulhávají ve vybavení, nikolik však v odolnosti. Nám by upadla ramena, zdřevěněly nohy, zbrněly ruce...

Na hrad Palanok je však nejlepší vyrazit pěšky. Nahoru sice vede asfaltka, ale parkoviště před padacím mostem je regulérní tankodrom.

Na nádvoří mi z ničeho nic přistál na rameni orel a uzobl za fotku 50 hřiven.

Turistiku lze pojmout jakkoliv. Tento pán je Angličan, přiletěl vlastním letadlem a od rána do večera seděl před hotelem, kouřil jednu za druhou a pil jedno z druhým. Švejk v Táboře by se musel stydět.

K Ukrajině patří azbuka a jeden z důvodů cesty bylo zdokonalit se před další návštěvou. Učebnice byly na každém rohu.

Až na policejní příhodu vládla pohoda a na vsjó mnóga čásu.

Celní odbavení bylo na závěr velmi přísné, ale mám na motorce spoustu skrýší...Kdyby jen tušili, jaké dobroty jsem propašoval. Odhadnul jsem ušetřené clo zhruba na 300 Eur.