Ráno mě vzbudil táta se slovy. Vstávej, obsadili nás Rusové. Ve svých třinácti letech jsem už leccos chápal a postupně chápal čím dál víc. Byla to kabinetní ukázka okupace, či invaze do samostatné a ještě k tomu spřátelené země. Dost na tom, že nás odřízli od Podkarpatské Rusi.
Mrzí mě a hlavně vadí, občasné výkřiky a moudrosti ve smyslu...Brežněv nic jiného dělat nemohl...z politického hlediska neměl na výběr...byla to realita doby...a podobně. Námitka, že tam či onde udělali třeba Američané to či ono je v našem případě zcela irelevantní. Akt agrese to nijak neospravedlňuje. Možná by mělo být povinné jednou za rok se do těchto dnů vrátit. Kdyby si to každý prožil, takové myšlenky by mu mysl nikdy nemohly zatížit ani s odstupem času.
Ať už bylo Dubčekovo vedení naivní nebo hloupé, prostě k nám nemuseli. Válka nebyla, nikdo je nezval, nikdo nechtěl a to je rozhodující. Ruská generalita jen potřebovala vojensky vyplnit volný nástupní prostor. Přirozená výbojnost, pocit neporazitelnosti a myšlenka rozvést na pásech tanků prosperující socialismus po celé Evropě je neopustila. Řeči o politické nutnosti a obraně socialismu byly jen zástěrkou, o čemž svědčí skutečnost, že po "upevnění a konsolidaci socialismu" mohli kdykoliv odejít. Jenže se tak nestalo a Střední skupina vojsk se u nás zabydlela a myslím, že na naše náklady. Nebýt listopadu 1989, je tu dodnes. Proč bych to měl chápat nebo dokonce omlouvat jako nevyhnutelné? Natolik se ještě cítím Čechem.
Že jsme byli pod tíhou velmoci a všemocné strany tvárným národem už, je druhá věc. Všude existují prospěcháři a kariéristé. "Poučení z krizových let" je tomu příkladem na místech nejvyšších. Po zmaru nastaly všední dny se všedními starostmi. Emigrace byla jedním z řešení a zároveň i risk, že Vás na hranicích jednoduše a legálně zastřelí. Běžný občan neviděl východisko a chtěl nějak žít, alespoň s trošku čistým štítem. I v tomto případě platí, že čas léčí rány, ale hlavně že jsou...no víte kde. My už si to tady zmrvíme nějak sami.
Říká se, že kdo se nepoučí nebo nechápe historii, je odsouzen si ji zopakovat. Tolikrát se lidstvo poučilo a třeba i pochopilo, až je válek čím dál víc. Proč mám chápat agresora a co se tím změní?
