Janoušek, Škárka, Bárta, John, Klaus, Peake a manželé Novákovi.

Na první pohled nesourodý tým, ve skutečnosti spojené nádoby, kolotoč a odraz politického prostředí, v kterém se pohybuje řadový občan a libuje politická reprezentace.

Případ Janoušek je kabinetní ukázkou, jak lze díky vlivu a moci uniknout i běžnému policejnímu vyšetřování. Proti řidiči, který pod vlivem porazí chodce a ujede, má Policie ČR těžkou pěchotu, stíhací jednotku a různé donucovací prostředky. (Janoušek vesele telefonoval, ale to by udělal každý, kdyby mu to policie dovolila). Policejní prezident sice veřejně ukápnul pár slz nad žalostným postupem podřízených, ale nic nezměnil na tom, že k řádnému vyšetření nedojde ani dojít už nemůže. Na krajinu usedne mlha.

Bez úplatků to v české kotlině nejde, rozsudek nad Vítem Bártou je toho kabinetní ukázkou a potvrzením pradávného pravidla, že moc korumpuje. (Je smutně humorné, že doktor práv se hájil jako malé děcko...půjčkou). Patrně máme pověření z EU korupční pravidlo neustále potvrzovat pro výstrahu ostatním. Nakonec, kde jinde. Co je mnohem horší, Bárta ani náznakem nepřipustil, vzdát se poslaneckého mandátu a odchod z politiky. Naopak, svoji politickou budoucnost vidí růžově, jistě má připravené další půjčky, ale voliče snad zkorumpovat nelze.

Nedílnou součástí moci je také arogance. Dostatečnou dávku nám předložil poslanec Škárka, když do kamery s úsměvem prohlásil…nedovedu si představit, že bych šel sedět...a my mu to všichni samozřejmě věříme. A kdyby přece nebojácný soudce zdolal tým obhájců...věříme i tomu, že ve vězení by nadále pobíral poslanecký plat.

Umlčen funkcí...mi připadá jako ušité na Radka Johna. Dříve obávaný a nekompromisní reportér, který jistě připravil mnoha prevítům těžké chvíle, se stal v roli politika neškodnou a úsměvnou figurkou a na jeho zábavná prohlášení číhá snad každý glosátor.

Václav Klaus nás přesvědčuje, že hranice odchodu do důchodu je mnohem výš, než tušíme, čehož si povšimli i poslanci. Když mu došla náplň, čornul tužku kdesi v Jižní Americe, aby i nadále mohl podepisovat všechny možné a hlavně nemožné zákony.

Jednoznačně kladnou hrdinkou je Karolína Peake. Probudila v Blaníku potřebný počet rytířů a Nečas může kormidlovat dál. To nedokáže ani Jana Nagyová, i kdyby se udřela víc, než-li kůň. Samozřejmě ani jeden se nezeptal co za to, všichni to udělali nezištně, z lásky a zodpovědnosti k voliči. Tím naštěstí končí krátká epizoda Věcí Veřejných, volič je příště jistě pošle kam patří.

Jan a Marie Novákovi jsou běžní občané, kteří jsou si jisti, že na jejich daňové přiznání bezpečně dohlédne Finanční úřad a naivně se domnívají, že za erární peníze budou jezdit po slušných silnicích, stát jim zaručí bezpečnost a televizi pustí jen pro poučení a zábavu. Peníze na úplatky nemají a pokud by ujeli opilí z místa nehody, tak by jistě uvěřili, že bručí už dnes. Ale nejvíc ze všeho je štve, že se nic nezmění.

Příjmení Novák je v Čechách zdaleka nejrozšířenější, mnohem víc než praví statistiky, jestli nás neni valná většina.