Třeba tím, že se ani pořádně neví, kdy se narodil. Udávají se roky 1369-1371. S určitostí nelze ani tvrdit, že se tak stalo v jihočeském Husinci v domku č.p.36, kde má minimuzeum a z kterého jsem přidal pár fotek. I jeho mládí je
zamlženo. Ono taky který tehdejší kronikář v něm mohl tušit celebritu. Zato o slavných a zvláště pak o posledních dnech mistra se dochovalo informací mnohem víc.
Jeho otec se možná jmenoval Michal, matka je neznámá. To zní sice příšerně, ale je to dáno pouze historickou nevědomostí. Je možné, že měl jednoho, či dva bratry. Na základku, tedy farní školu, chodil zřejmě v Prachaticích.
Roku 1390 se zapsal na artistickou fakultu Karlovy university. Ta byla něco jako gympl, kde probíhala přípravna na další vzdělání, takže žádný cirkus. Jako student se živil různě, třeba zpěvem v chóru.
Studium bral velice vážně, a tak o to víc vnímal rozdíl mezi písmem svatým, neboli biblí a skutečností. Stal se bakalářem svatého bohosloví, mistra svobodných umění získal roku 1396 a kněžské svěcení o rok později. Vnímat bychom ho neměli jen jako kazatele a reformátora, ale také pedagoga. Vyučoval na Karlově universitě a zastával funkci děkana i rektora.
Jeho hojně navštěvovaná kázání v Betlémské kapli mohlo údajně poslouchat až 3000 lidí, což byla skoro desetina tehdejší Prahy. Byl také zpovědníkem královny Žofie Bavorské. Tomu se říká popularita a kariéra.
Byl oddaný katolík, věřil v nápravu mravního úpadku církve s pomocí moci světské a všechno bylo v laině, pokud měl přízeň a zastání u krále Václava IV. Postupně však mezi nimi vnikalo napětí a poslední kapkou byly odpustky, které král podpořil. Pražský arcibiskup i papež na Husa vydali klatbu, po které následovala v roce 1412 její ostřejší forma, a nad Prahou byl vyhlášen interdikt.
Vlastně není divu, kterému zazobanému prelátovi by se líbila slova...Máme dva papeže a oba jen shánějí peníze na válku. Ze svaté víry dělají kramářský obchod a s úřady se kšeftuje jako u koňského handlíře.
Nezbylo, než z Prahy odejít na venkov a kázat prostému lidu třeba pod modrou oblohou.
K obhájení svých myšlenek přijal pozvání a vydal se dobrovolně do Kostnice, vyzbrojen glejtem císaře Zikmunda, který mu zaručoval pouze svobodný průchod říšským územím.
Jan Hus byl zřejmě natolik sebevědomý, až situaci podcenil. Lze se oprávněně domnívat, že pokud by se přidal k výpravě císaře a nepřijel do Kostnice sólo o čtrnáct dnů dřív, těšil by se, jako člen doprovodu, ochrany panovníka. Že byl Hus zatčen, se Zikmund dozvěděl až po svém příjezdu. Ostatně hlavním cílem císaře bylo především vyřešit církevní problémy a schizma. Přesto Husovi vyjednal zlepšení vězeňských podmínek a vymohl pro něj veřejná slyšení.
Se svoji obhajobou nemohl na koncilu uspět, zvláště když jeho causa byla mimo hlavní program. Ale i tak dostal několik příležitostí promluvit, odvolat, a tím si zachovat život. To ale s ohledem na své přesvědčení a kázání nemohl přijmout, i když poslední nabídka před vykonáním rozsudku se jevila jako solidní. Církev neměla zájem o mučedníka, přesto si ho nakonec vyrobila.
Mistr Jan Hus byl odsvěcen, na hlavu mu nasadili potupnou korunu s třemi ďábly, kteří se perou o jeho duši a v potupném průvodu se 6.července 1415 vydal na svoji cestu poslední. Dnes je tomu 607 let. To co bude následovat po jeho mučednické smrti, tehdy tušil málokdo, jestli vůbec.
S nápravou církve přišel příliš brzy, to o sto let později Martin Luther už mohl bez následků pronést...Jsem vázán slovy...Písmo a mé svědomí je uvězněno ve slovech Božích. Proto nemohu a nechci odvolat nic, neboť je nebezpečné a ohrožující jednat proti svědomí...Jakoby citoval Husa, kterého podobná obhajoba přivedla na hranici.
A Husův odkaz? Je v mnohém rozporuplný, stejně tak jako doba husitská.
Dům v Husinci, který jako rodným vytvořila tradice a představa. Jeho dobu nepamatuje. Byl postaven na začátku 17.století.
Datum narození má mnohem větší rozptyl.
Vybavení samozřejmě ani nemůže být autentické.
Trůn, který znázorňuje nedokončené Husovo dílo.
Za domem. Z doby autentické má dvůr společný snad jen případný klid a pohodu.
Moderní náhled.
Ani podoba Husa není známa, tak dává prostor fantazii. I když co se týče filmové tvorby, mnozí si jeho podobu personifikujeme se Zdeňkem Štěpánkem, stejně jako Žižku.
V náboženských otázkách plavu ke dnu, nic méně je jistě důvod, proč za svoji mučednickou smrt nebyl ještě svatořečen.
Mrkněte na FOTOREPORTÁŽ PLZEŇ
