Jak se žilo a bojovalo tenkrát i letos ve Slavkově. Fotoreportáž.

Bitvě u Slavkova se také říká Bitva tří císařů, ale rakouský císař a ruský car byli jen bezvýznamnými pěšáky v partii, kterou dokonale naplánoval, rozehrál a následně vyhrál Napoleon. Důsledkem byl rozpad Svaté říše římské.

VŠECHNY OBRÁZKY JSOU KLIKACÍ

Letos jsem ukázku bitvy pod Santonem nenavštívil. Přednost dostal bohatý celodenní komponovaný program přímo na zámku a v okolí s názvem Tenkrát ve Slavkově 1805. A bitva byla také, vlastně dvě. Ale nejdříve odskočím do Brna, kam císař přijel 24. listopadu 2018, respektivě 20.11.1805 a byly mu předány kliče od města.

Kdo ve městě něco znamenal, nesměl u slávy chybět.

To rakouský císař František a ruský car Alexandr si zajeli do Slavkova. Všichni byli v očekávání. Ve skutečnosti se tam nikdy nesetkali.

Na nádvoří jen krátce pozdravili poddané a spěchali s celou svitou na zámek,

Ještě před tím se pózovalo. Hlava nad ramenem císaře Františka mezi svitu nepatří, je to jen nadšený řadový poddaný.

Hlavním úkolem monarchů bylo zúčastnit se empírového bálu na který se honorace  scházela už dávno před začátkem.

Jakmile panovníci zasedli,

začala sláva opatrně promenádou.

Teprve potom se mohlo začít. Nejdříve opatrně, povšimněte si, že pánovi v pozadí se ještě nepodařilo ukecat matku o svolení k tanci s dcerou,

ale pak už to na parketu rozbalili.

Jak už to na všech bálech bývá, vytvořily se tři základní skupiny. První je vyhledávací. Tvoří ji výhradně muži, vyhlížející partnerku. Druhá je taneční, tu tvoří páry a třetí je mediální, tu tvoří převážně ženy.

Ovšem ne vše bylo ze začátku ideální, dámy dokonce musely vyslat parlamentářku, aby pány k tanci vůbec rozhoupaly,

ale nakonec se tančilo, až se sál nakláněl. Svižně i

procítěně.

To řadoví vojáci měli zábavu mnohem přízemnější,

případně si skočili na diskošku.

Ráno se všichni seřadili na zahájení. Francouzská řadová pěchota a

a stejně tak jednotky ruské a rakouské armády.

Začátek programu pak byl odstartován výstřelem z rakouského děla.  Nad ním sleduje dění 4. husarský pluk císaře Napoleona,

který si po slávě odběhl načepovat energii.

Hned vedle nich stáli Bugští kozáci, kteří mi plynulou ruštinou vysvětlili, že mám vyfotit jejich princeznu, která se o to také hned hlásila.

Málo kdo umí identifikovat jednotky, ale když slyší povel...slůšaj...jde bezpochyby o jednotku ruskou. Docela pohoda.

Když se potkají vojáci z několika armád, nelze vyloučit, že dojde k bitvě. Pak nejvíce trpí civilisté a kdejaký statek padne popelem.

Bojiště nejdříve prozkoumali dragouni císaře Napoleona a

ze strany spojenců Bugští kozáci a

mela mohla začít.

Stejně jako v tomto případě, podobné šarvátky většinou rozhodl útok jezdectva.

Do toho pak stačí jedna salva z děla a bylo vidět...teda nebylo vidět nic.

Protože vše bylo samozřejmě jen jako, všichni po bitvě směřovali do jednoho místa

kde společně vyhodnotili výsledek.

V tu dobu dlel na zámku císař se svoji generalitou,

ale nijak neprudil, a tak zde vládla uvolněná nálada

ani zranění nebyli tak zranění,

ale co hlavně, návštěvník se na kostýmové prohlídce dozvěděl pár doposud méně známých skutečností. Třeba že Napoleonovi do plánu bitvy kecal kde kdo

a že měl spoustu dětí.

Večer se v hlavním sále ještě předávala a zapíjela vyznamenání,

pod dohledem císařových gardistů.

Ale ani to ještě nebylo vše, protože v zámeckém parku se rozhořela noční bitva,

kdy nakonec sčudl i statek, který odpolední šarvátce odolal.

Nejenom o honoraci a vojáky, ale také o prostý lid bylo dobře postáno,

a to s úsměvem a zamáváním.

Na úplný závěr už zbývá jen pochválit pořadatele a udělat konečnou tečku.

A PŘED TÍM  SLAVKOV 2017    2016    2105    2014   2013   2012