Jak jsem hledal ty pravý lázně.

A začnu se regenerovat. Člověk by pro sebe měl něco dělat, nikdy neni pozdě, i když může být brzy. Jako talentovaný hypochondr nemám velký problém nasimulovat poruchu nějaký nevyužívaný části těla, jako třeba hlava.

Kde se jako kurzor objeví natažený prst, lze klikem fotku zvětšit do lepšího rozlišení.

Sice se říká, že příroda si pomůže sama, což by mělo platit taky o člověku, ale některý přírodní metody jsou drastický. Lepší je cesta konzervativní než invazní a předcházet potížím prevencí a regenerací.

To má však svoje úskalí. Zdolat posudkovou komisi až takový problém neni, ale udolat úředního šimla je prakticky nemožný,

Je lepší postarat se sám, a tak, zmožen nemocemi, stářím, trvalou depresí a špatnou náladou jsem přerušil léčebný gaučing,

vyrazil do světa a

začal bojovat se svoji leností. Nakonec, kdo vám dnes co dá, a když přecejen, tak hned zdaní nebo alespoň zkontroluje.

A pak, pokud je o dříve narozené dobře pečováno, jsou to junáci.

Mapovat jsem začal u sousedů na Slovensku v lázních římských. Z nich někdy přišly na svět hluboký myšlenky a trvale  se udržovaly neřesti. Ani jedno však na mě neni.

Lúčky u Ružomberoku...krásná příroda, naproti Veĺký Choč, vyšší než Sněžka...jen ten parník v horách mě nezaujal,

zvlášť když skoro pod okny nepřetržitě hulákal vodopád.

...ovšem pokud někoho léčí hlučná vodní kulisa, větší grády má třeba tento několikavodopád. To ale musí do Chorvatska.

Naopak nedaleko od Lůček je přírodní termální jezírko pod lesem.Oáza klidu, ale ne každému je prozrazeno. Vyplatilo se mi v místní krčmě slušné chování a pravidelný přísun boroviček. Za stejnou vodu o pár kilometrů niž v Bešeňové už se platí v Eurech. Jenže ta dálka...

...když jezírko, tak malinko odskočím o 400 km na západ do jižních Čech. Neni termální, ale zato krásně zapadlý jako chaloupky vzadu. Zde by se láznilo i bez procedur. Jenže tam nemají hospodu.

Někoho však může vyléčit i písečná samota.

No nic. Nedaleko Žiliny, mě v Rájeckých Teplicích zaujalo, že v každé krčmě lze zaplatit i jedno pivo platební kartou, aniž by mrkli okem, ale moc nóbl a při tom hodně šedi.

A tak honem dál. Při té příležitosti jsem přejel Fačkovské sedlo. Překvapení bylo dokonalý, stádo přes silnici. Brzdil jsem na poslední chvíli, ale jak jsem manévr zvládnul zajímalo pouze jednu.

Odbočka do malovaný dědiny v Čičmanech byla jasně daná.

Pod lampou je největší tma. Skoro za humny, v Brandýse nad Orlicí, jsou rehabilitační lázně na endoprotézy. No v mém případě zatím neaktuální, navíc mě odradil komín.

Podobná stavba v Karlově studánce. Horské prostředí léčí samo, ale člověk aby se bál zapálit v posteli cigáro, je celá ze dřeva. To by zdravotní pojišťovna asi nezaplatila.

Nedaleký lázně Jeseník je noblesa. Léčí tam vodou, což je jako základní surovina velice důležitý faktor...ale jak jsem už někde psal...ještě tomu chybí dvě ingredience.

Lány jsem vyloučil hned, tento ústav je dlouhodobě vyhrazen pouze pro jednu osobu.

Baťův kanál jsou lázně na vodě.

a k tomu při cestě...sirnatý. Velký favorit...jen ten název, lepší by znělo sýrnaté.

Další sirnaté lázně jsou kousek od Olomouce ve Slatinicích. Nedostal jsem se dál, než k místnímu stylovýmu muzeu.

O betonový lázně v Uničově nemám zájem. Vybavení, strava a služby jsou prachmizerný.

Kolonáda se zpívající fontánou...samozřejmě Mariánky a klid pouze zdánlivý. Pro zdokonalení cizích jazyků ideální místo...jen ty ceny,

ale zase s fajn výhledem.

Potkat pravýho lázeňskýho šviháka, který má vzorně smotaný deštník i za slunečnýho dne, je dnes vzácnost. Však jsem za ním běhal jak paparazzio než se vešel do snímku.

Výraz kolonáda je spojením českého slova kolo a ruského náda, to jest v překladu zhruba...je mi třeba. Původně totiž měly být v Karlovy Vary budovány velkoryse podle ruských návrhů a zvyklostí, protože prý jednou budou stejně jejich,

ale na každý s tím souhlasil. Tak byl vytvořen kompromis. Český turista do toho nemá co kecat.

Františkovy Lázně jsou pravý opak. Klid a pohoda.

místy ani živáčka

Teda kromě jednoho co tu má trvalý bydliště, ale zase nevím co bych si zde asi tak léčil....Jestlipak někdo ví, co chlapeček drží v ruce?

Na srdce jsou Poděbrady...jenže tam se skoro nikde nesmí hulit a

 k aktivnímu odpočinku je třeba také pohyb. Ani pořádnou diskotéku tam prý nemají.

Méně známý a trochu ukrytý, ale noblesní lázně Libverda v Jizerkách,

ale vchod do lázeňského parku hlídají statný kočkovitý šelmy a před nimi mám respekt. Mohl bych se v noci budit strachem.

Existují však i lázně, kde neléčí voda, případně bahno, ale lidská nápaditost, dobrá nálada a všeobecná pohoda. Neléčí se tam žádný lidský orgán, ale duch. Čemuž odpovídá i oficiální název. Lázně ducha, a jsou v provozu celoročně. Viz samostatná fotoreportáž zde

Na ubytování kladu ty nejvyšší nároky. Jednou z podmínek je, že musím vidět z jistý místnosti, při jistý sedavý činnosti přímo na obrazovku. Člověk se často zdrží a může mu ujít pointa filmu. A když zrovna nic nedávají,

měla by být při vysedávání po ruce nějaká dobrá knížku.

Ale i postávání lze učinit příjemným.

Zrovna tak stravování, by mělo odpovídat moderním trendům zdravý výživy. Pokud možno bez koření a dráždících ingrediencí...Původní podobu lze lehce či těžce přiostřit.

...a pak náhle začalo silně přihořívat,

až jsem je konečně našel

už jenom ta představa...

O správný volbě nemůže být pochyby. Dodržování léčebných procedur neni otázka věku, ale chuti pro sebe něco udělat.

Předešlý fotoreportáže Korsika   a   Českomoravská vrchovina v barvách.

vyjádření k tragické události v Paříži.