Hry a víno. Nemívali jsme, ale už máme svoji pouť.

Svitavy 18 001 obyvatel, město založené v 12 století na pomezí Moravy a Čech. Pardubický, dříve Východočeský kraj, historicky od nepaměti na Moravě.  Podle posledních měření  máme druhé nejdelší podloubí v republice. Nemíníme se s tím smířit a pár oblouků brzo dostavíme. Moc si na tradice nehrajeme, nakonec starousedlíky jsme v pětačtyřicátém přemluvili k odsunu, ale máme na náměstí pouť a tu nám nikdo nevezme, už ji za těch pár let máme pod kůží.

Na první pohled se zdá, že nás pouťovalo celé město.

ale druhý pohled to vyvrací.

Základní veličinou na každé pouti je

a

Usměj se ještě jednou.

Zrovna tak suché království,

varné konvice z nedalekého obchodu

nebo slaměné tváře a tvář.

Samozřejmě základní suroviny chybět nesmějí.

Ale pouť je především pro děti, případně všímavé muže nebo dokonce tatínky.

Co naplat, některé investice nenávratně zmizely.

Díky svým amazonským známostem zde rozbili stánek i moji přátelé.

Nejenom materiálně živ je poutník. Kulturní program jsme nezanedbali, i když často byl na hraně.

Středověk byl krutý. Naštěstí osvěta nás posunula dál. Díky tomu už dnes mnohé ženy vědí, co to je žízeň a chápou nás.

Život ale nejsou jen muka, třeba i krásný dudy, ať se podíváte z jakéhokoliv úhlu.

A pak jsme šli na Nekvindu.

Pro nás mladší zahráli i Pink Floyd.

Občas se někdo sice zboural,

ale bylo fajn. Svitilo nám

a už se těšímé na příští rok.