Francie celá na nohou, ostatní ještě posedíme?

Jako nevěřící jsem měl s věřícími několik ostrých sporů o existenci  Boha. Každý si nakonec uhájil svoji pravdu. I když občas padlo pár ostřejších slov, tak nikdy facka, natož výstřel nebo hlava. Dnes na internetu vidíme v přímém přenosu, že se dá přesvědčovat a trestat i jinak. Budu souhlasit, že každá kniha, ismus nebo myšlenka se dají zneužít, ale nemám z novodobých dějin v paměti jediný příklad, kdy někdo vraždil ve jménu našeho Boha, a ještě takovým způsobem. Radikálních islamistů je prý sotva procento...ale že o sobě dávají sakra vědět. Jenže jak ovládat ostatní strachem, na to stačí zalistovat i v učebnici dějepisu pro šestou třídu.

Na ženy se chceme dívat. Jsou krásné, noblesní, šarmantní, provokující...a především dárkyně života, však si je hýčkáme. Ale také se právem řadí na významná místa a mnohde stojí v čele státu. Emancipace nám nevadí. Jen muži občas ješitně zabrblají u silných prohlášení feministek. Tím vše končí. Každý podle schopností, ať muž a nebo žena. Zdá se, že už neni kam se posouvat.

Jenže právo šaría sahá ještě výš a...vůči ženám je velmi moudré, Evropa potřebuje pouze čas, aby to pochopila...pravil ředitel Muslimské unie Mohamed Abbas. Třeba už příště sdělí, jaký průběh bude mít osvěta a kolik toho času nám ještě zbývá. Už jenom zákony zvlášť pro ženu a muže se nám budou líbit. Ale co hlavně, chceme a máme to chápat, když naše, zvyklosti i zákony druhou stranu většinou nezajímají?

Události ve Francii ukázaly, jaký krůček je od výkladu k činům. Podle listu Le Libération se jedná o nejkrvavější útok v Paříži od konce druhé světové války.Organizovaná skupina zabijáků, která nekřičí dejte sem prachy, ale Alláhu akbar, vraždila ve jménu ideologie, což všechna dobře míněná odsouzení ze světa islámu poněkud otupilo, ale co je  mnohem horší, jinými budou oslavováni jako svatí bojovníci. Ostatně jaký zločin, už teď se objevují názory, že si to redakce zavinila sama.

Podle některých odborníků mohlo jít o vlky samotáře, bez napojení na teroristickou organizaci, ale málo platný, na začátku jim nejdříve někdo, někde a něčím vypláchnul hlavu. Kvalifikovat tento odporný čin, jako "standardní" terorismus, by hraničilo se zametením pod koberec.

Teď si dá Le Penová zaležet a multikulti budou muset najít věcnější argumenty. Ale co když za opatrnými slovy jen skrývají skutečný názor? Pak mají ideální příležitost všem jasně sdělit, jaká jsou řešení, jinak je po volbách vystřídají jiní, mnohem razantnější.

V této chvíli jsem Evropan, který soucítí se svými krajany a v součtu uvedených událostí mi vychází, že přes všechny rozdíly a neshody Ameriku, Rusko a Evropu přecejen něco spojuje.

A co my? Tomáš Halík si je vědom určitých rizik novodobého stěhování národů. Chápu, že milosrdenství je ušlechtilý křesťanský princip, ale otázka se přímo nabízí, jak proti podobným excesům budeme chráněni nebo se máme začít bát? Ale kdeže, postačí pár dalších ústupků a zakázat satirické časopisy. Kdo se nepoučí z historie, viz zde, musí si ji zopakovat, protože zlo neumíme pojmenovat nebo spíše nechceme.