Psáno k výročí 550. let od poselstva krále Jiřího z Poděbrad evropským panovníkům...Vraťme se do 15. století, kdy zemřel mladý český král Ladislav Pohrobek a zemským správcem byl ustanoven Jiří z Kunštátu a Poděbrad, což reprezentovalo předání královských pravomocí.
Po ostudném debaklu u Domažlic proti kacířským Čechům, kde další křižácké tažení dostalo opět na frak, došlo konečně na jednání. Výsledkem byla dohoda zvaná kompaktáta, vyjednaná v Basileji a potvrzená v Jihlavě, dovolující Čechům...přijímat tělo boží a krev pod dvojí způsobou...
Jiří z Poděbrad byl přesvědčen, že tehdejší Evropa může žít v míru, i přes rozdílné "náboženské názory". Měl na mysli především sounáležitost, až potom "stranickou" příslušnost. Sám šel v rodině zářným příkladem. Jeho druhá žena Johana zůstala katoličkou, on kališníkem. To jim však nebránilo, aby se nejenom respektovali, ale také vzájemně podporovali i v politických jednáních. Ovzduší porozumění Jiřího dovedlo až na český trůn. 2. března roku 1458 při Staroměstském sněmování poklekl Zdeněk ze Šternberka před Jiřího a pravil...Ať pan správce je králem našim...Tak se bez dalších námitek stal Jiří z Poděbrad králem dvojího lidu. Korunovace proběhla v chrámu sv. Víta, korunovačním řádem Karla IV. Zdálo se, že klid v českých zemích je na obzoru. Zdání však klamalo.
Už roku 1462 papež Pius II. zrušil platnost kompaktát. Jiří z Poděbrad však odpověděl diplomaticky, návrhem na ustanovení křesťanského spolku, který by řešil spory jednáním a současně zajistil obranu společných zájmů...třeba proti Osmanům a vyslal do Evropy slavné české poselstvo, pod vedením svého švagra Lva z Rožmitálu. Při stavu tehdejších komunikací, bez letadel, meilů, mobilů a všeho, už jenom představa je odvážně šílená. Však taky okružní jízda, přes německá území, Francii, Kastilii, Portugalsko ke králi římskému, trvala dva roky. Římská kurie však měla dostatečné krátkozraké páky, aby k dohodám nedošlo.
Tento projekt dobu totálně zaskočil, ještě víc předběhl, a v tehdejší mocensky a ideologicky rozvrácené Evropě nemohl přinést úspěch. Zvlášť když iniciativu přinesli kacíři. Některým zůstal odpor dodnes. Výsledkem komplexní politiky Říma bylo, že na Jiříka papež uvalil klatbu. V novodobém pojetí totální izolaci. Od té doby Jiřík přešel do hluboké defenzivy a přesto...
Ze školy máme povědomí o bitvě na Moravském poli, husitská vítězství, Lipany, Bílou horu...ale už málo se ví, že do této doby spadá jedno z největších a nekrvavé vítězství českých zbraní.
Bylo jasné, že doba panování Jiřík z Poděbrad je u konce a hrdina, který chtěl české trauma urychlit, se našel v osobě "nezištného" Matyáše Korvína. Vtrhl na Moravu, obsadil Špilberk a postupoval zasněženou Českomoravskou vrchovinou ku Praze. V krutém mrazu se mu před Čáslaví orosilo čelo. Před ním několik řad vozové hradby po husitsku a bojovná pěchota, v týlu jezdectvo a palné zbraně. K tomu vlastní vojsko uvázlé v neschůdných závějích údolí řeky Doubravy. Obklíčení bylo dokonalé. Nepřítele stačilo vyhladovět...jak píše Josef Frais ve své knize Slavné prohry a slavná vítězství Koruny české...Tady nebylo třeba brilantního mozku generála, situaci by zvládnul i čerstvý odvedenec...Ale právě v této chvíli dal Jiřík přednost své oblíbené diplomacii a uvěřil slibu jasně poraženého. Výsledek si každý dosadí sám...
Přesto však Jiřímu z Poděbrad patří nejenom vzpomenutí, ale také čest a sláva.
Doplňující článek: EU předky stvořena S českou historií související Přemysl Otakar II.
Generál Eliáš, zapomenutý hrdina.
