Dva příběhy se slovenskými cikány během jednoho dne.

Toho dne byla horúčava, jak říkají Slováci a přibývající kapky pod koženým oblečením byly důkazem. Stačilo zastavit jen na červené a vše se znásobilo. Když násobky překročily míru motorkářské odolnosti, zastavil jsem v obci u čerstvě natřeného tanku. Jakoby na podstavec právě najel. Jen rudoarmějec ve věži chyběl.

Do postávajících dětí jako když střelí, v tu chvíli se seběhly k oběti. Všechny byli cikánské, čisté, hezky oblečené a mluvili velice blízkým a srozumitelným jazykem. Vlastně ani mluvit nemusely, přání měla v očích snadno čitelné. Neodradila je ani drobná popálenina od výfuku prvního zájemce a s nadšením se všechny vystřídaly v sedle. Lídr skupiny si dodal odvahu, a tak jsem přidal pár snímků. Dotaz, jak mu pošlu fotky, vyřešila vizitka. Že se nejedná o dětskou akademickou poznámku bylo jasné, když mě doma čekal mail. Běžný úkon na pc vše vyřešil a následně přišlo poděkování. Další přání se dalo očekávat, a tak jsem na rozloučenou trošku přidal plyn, aby motor zaburácel...to my tak děláme.

Klonil se večer, čas vyhledat ubytování. Rozhodnutí přišlo v malém městě za Košicemi. Člověk nebezpečí vytuší, na to nepotřebuje předsudky. Když se vzdálím hledat lůžko, možná nebudu mít na čem pokračovat nebo zůstanu u stroje a celou noc budu motorku neohroženě hájit vlastním tělem. Naštěstí hned u silnice stál penzion, kde obě varianty mohly padnout. Klika penzionu, kde prokazatelně vládla dobrá nálada, však nepovolila. Bylo třeba zazvonit. Urostlý mladík můj problém pochopil a na dotaz mi diplomaticky odpověděl, že zloděje nepouštějí. Jeho kolega už tak diplomacií nevládnul...Neni to černej?...Ztuhla mi krev a olej v převodovce. Krve by se ve mně nedořezal ani přetnutím tepny. Tma, já v černé kůži, k tomu stroj stejné barvy. Asi mě zachránilo naleštěné chromování...Je to černej, ale dobře...v poslední chvíli se mi obnovily životní funkce.

V následném rozhovoru už si servítky nebral a nebylo třeba ani zvýšené vnímavosti, abych pochopil, že problémem města od jsou od A do Zet cikáni. Stačilo porovnat extrémy obou světů a rozhodnutí majitele jsem pochopil jako správné a legitimní, což bylo i v zájmu hostů. Jen si říkám, jaký poprask by u nás podobné opatření vzbudilo.

První příhoda tohoto dne pro mě byla velice milým překvapením. A ta druhá? Jsem si jist, že ani ten největší zastánce lidských práv by auto na ulici přes noc nezaparkoval. Jezdil jsem leckudy a ledacos viděl a musím říct, že druhý zážitek je na Slovensku v daný oblastech bohužel daleko pravděpodobnější.