Hezký popis příjemného dne. 

Taky jsem měl podobný den, jen jsem tedy nejel krajinou na "mašině", ale byl jsem doma. Nejprve se mi jeden dělník protloukl sbíječkou stropem domů a potom ke mě jeho šéf přišel domů to vyřešit. S dělníkem jsem hovořil nejdříve a nepřeju nikomu zažít takový rozhovor. Aniž jsem si stihnul postěžovat, dostavil se šéf a taky jsme hovořili. Výsledek? Třetí den po nehodě je strop ve stejném stavu, jako před ní a navíc jsem dostal plnou náhradu poškozené skříňky, na kterou dopadla část stropu. Pointa? Oba byli příslušníci téže menšiny.  Pohříchu jsem nucen konstatovat, že s druhým typem jsem se setkal poprvé v životě. A to jsem celý život vyrůstal prakticky v sousedství několika širších rodin. Škoda, když se chce, tak to jde.

život se vlastně skládá z příběhů.

díkyje to příběh....zdržel jsem se dalších komentářů.

Také znám příběhy ze života ,  jeden kladný a bezpočet záporných .

Jaký asi tak můžu mít výsledný postoj ?

jistě, vím o čem je řeč, ale protě jsem popsal jeden den

Škoda, že k nám ze Slovenska nemigrují ti první, ale bohužel hlavně ti druzí Ale ono je to pochopitelné - ty první celkem pochopitelně rozdíl ve výši slovenských a českých sociálních dávek nezajímá, protože se na Slovensku vlastní prací uživí stejně dobře.

Tys jim poslal jen foto ? Měls je pozvat do Slavkova i s celou rodinou a mohli jste mít

na napolenských slavnostech mameluky, když už vám Francouzi dali košem.

na jízdu na koni byli ještě moc malí...