Doktor Emil Hácha, nešťastný prezident i člověk.

Nebylo těžší období, kterému by čelil jiný náš prezident. O to složitější je hodnotit jeho osobu, když si ani neumíme představit v jakém prostředí a pod jakým nátlakem vykonával svoje úřady. Od jeho úmrtí dnes uplynulo 74 let.

Judr Emil Hácha, uznávaný odborník na mezinárodní právo, docent právnické fakulty University Karlovy, dvorní rada správního soudního dvora ve Vídni, po roce 1918 president Nejvyššího správního soudu, člen legislativní rady ČR, byl dobou srolován. Neměl prezidentské ambice a do úřadu ho delegovala, osobní neutralita, zkušenosti, vzdělání, přání Beneše a nátlak okolí. Pro svoje poslání se obětoval.

Po obsazení Sudet vzniknul na území zbytku Československa nový státní útvar, Česko-Slovensko a 30.listopadu 1938 byl Hácha zvolen prezidentem. Při svém inauguračním projevu řekl: Národ český, slovenský a rusínský vyhlašuje před celým světem akt samostatnosti. Po všech územních ztrátách, povznášíme svoje srdce u vědomí, že zůstáváme samostatným státem, jenž na svém území nezná po Bohu vyšší autority, než jsou Ti, kteří byli zvoleni národem. Je třeba si uvědomit kdy, a za jakých okolností byl projev pronesen. A mělo být ještě hůř.

V březnu 1939 spojenecká Francie prohlásila, že nelze zasahovat do středoevropské krize a britská diplomacie sdělila, že nebude vyvíjet žádnou iniciativu. Jak krátkozraké. Tiso 14. března 1939 vyhlásil samostatný slovenský stát a Hácha odjel do Berlína s přesvědčením, že se bude projednat tato záležitost. Téma bylo ale jiné. K noci ze 14. na 15. března se často vracel a příteli Vachkovi řekl. Ptáte se jestli mě hrozili, ale to je slabé a nesprávné slovo. Záleží kdo, a jak hrozí. Můžete vydržet Hitlerovo řvaní, ale na pokraji sil ke mně přistoupil žoviální Göring a klidně mi vysvětloval, že by nerad musel krásnou Prahu srovnat se zemí. Věřte, že v rukou vůdce bude český národ v těch nejlepších rukou. V tu chvíli jsem pochopil, že ke mně mluví ďábel, a pak jsem podepsal s vědomím, že ani vláda ani český národ s tím s podpisem nemá co dočinění. Háchův vlak byl cestou zpět záměrně zpožděn a na Pražském hradě už Háchu vítal Hitler, kde 16. března vyhlásil Protektorát Čechy a Morava a protektorem jmenoval Konstantina von Neuratha, diplomata staré školy, který dodržoval alespoň některé elementární zásady dohod a diplomacie. Mluvčím zla byl především K.H.Frank. A mělo být ještě hůř.

Úřad Háchovi neulehčoval ani od protektorátní reality odtržený Beneš. V roce 1941 naivně předpokládal, že se vstupem Sovětského svazu válka ještě tento rok skončí a požadoval, aby nebyly vydávány žádné dokumenty o loajalitě k Říši. V červnu 1945 pak podepsal dekret o národním soudu, podle kterého měl být souzen i Hácha.

Velká Háchova opora, předseda vlády Alois Eliáš byl v září roku 1941 po příchodu Heydricha zatčen a v červnu příštího roku popraven. Jako jediný premiér, kterého kdy Němci popravili. Postupně byla rozbita Obrana národa, pokračovala persekuce a germanizace, čemuž neměla vláda, Národní souručenství ani Hácha jak zabránit. Pokud se podařilo zachránit jednotlivce, bylo to jen za další ústupky. A mělo být ještě hůř.

Atentátem na Hyedricha dne 27.května 1942 už z vlády a Háchy zůstal jen stín. Na vrchol moci se dostal K.H.Frank a vynucoval stále loajálnější vyjádření a přednášel stále tvrdší germanizační proslovy. Už v den úmrtí Heydricha Hácha píše Hitlerovi...Nejvřelejším přáním které jsem choval já a celý český národ bylo, aby Říši a zemím Čech a Morava byl při životě zachován pan Zastupující říšský protektor. Na jeho pohřeb pak odjel s vládní delegací.

Německý nátlak, prezentovaný neurvalým Frankem, vláda pod kontrolou okupační správy, skutečný zrádce ministr Emanuel Moravec a další okolnosti nemoc presidenta jen rozvíjely. Frank toho zneužíval a byl proti jeho odvolání. Snadná manipulace s nemocným presidentem mu vyhovovala. Dne 30.listopadu 1943 nařídila okupační zpráva okázalé oslavy pátého výročí nástupu Háchy na prezidentský úřad. Teprve v den oslav byl oslavenec postaven před hotovou věc.

Poválečný národní soud konstatoval, že nejpozději od druhé poloviny roku 1943 nebyl Hácha trestně odpovědný za obsah svých rozhlasových projevů. Jeho dcera uvádí už začátek roku. Dne 13. května 1945 byl v Lánech zatčen a dopraven do vězeňské nemocnice na Pankrác, kde 27.června zemřel na arteriosklerózu mozku a cév. V té době už nebyl duchem na zemi. Alespoň v tomto mu byla smrt milostivá.

Za svůj úspěch v dané situaci při rozhovorech považoval záchranu jednotlivců, sociální pomoc rodinám zatčených a především že se Emanuelu Moravcovi nepodařilo prosadit aby do wehrmachtu byly zařazeny české jednotky. Komu se to zdá málo...už si to naštěstí nemůže zkusit.

Použito Tomáš Pasák, Emil Hácha. Václav Junek, Muž, který obětoval svoji čest.

Předešlý blog FOTOREPORTÁŽ Z NERATOVA