Docela malinkatý průvodce Albánií.

Úkol zněl jasně, válet se u moře, což mi vydrželo den. Naštěstí se ale našly i jiné možnosti, i když netvrdím, že jsem válení na lehátku, koupání v moři a zvláště vysedávání u baru vyloženě odfláknul.

VŠECHNY OBRÁZKY JSOU KLIKACÍ

Albánské pobřež už zdaleka nejsou jen zakotvené loďky rybářů.

Válení u moře však nemusí být jediný program, když největší albánská přístav Durrës, česky přeloženo Drač, byl od lehátka na dohled a dalo se tam přejít skoro po dně.

I když u moře je líp, než v rozpáleném městě.

Chládek se dá najít v největším amfiteátru postaveným mimo Řím.

Někdy je historie i součástí současnosti.

to ale neznamená, že v městě nelze zahlédnout modernu.

 Jako správný přístav má i Drač nábřeží a moře.

Courání uličkami mě vždycky bavilo. Což lze v Albánii nejlépe ve městě Beret, nahoru

i dolu.

A také se říká, že Beret je městem tisíce oken. Samostatná fotoreportáž zde

Nad městem je hrad,

z kterého je krásný výhled po okolí a šedou řeku Tajo.

Hlavním městem Albánie je Tirana, kde toho zase tolik na vidění není. Snad na ústředním náměstí socha národního hrdiny Skanderbega

a místy pozoruhodný soubor architektury. Samostatná fotoreportáž zde

Ve městě bez koncepce výstavby a MHD si toho moc neužijete. Tu už je lepší vyrazit do města Kruje na orientální bazar,

vyšplhat nad hrad a omrknout nějaké to panoramato a

 v klidu si na to sednout na vyhlídku. Samostatná fotoreportáž zde

O Albánii se říká, že je nábožensky tolerantní. Něco na tom bude. Pravoslavný kostelík nad Beratem...že ho nemůžete najít?

tak přitáhnu

Katolický kostel ve městě

Mešita v Drači a

 o kousek dál opět katolický kostel s nevzhledným komparzem vzadu. Navíc poslední dvě patra té obludě vyhořela. Pod nimi už je vše v provozu.

Opravovaná mešita na ústředním náměstí v Tiraně

a o kousek dál zbrusu nový pravoslavný kostel.

Každá země má svoje zvláštnosti. V případě Albánie je to rozvod elektřiny. Všichni jsou tady nějak spojeni dráty.

ale nikomu se nemůže nic stát, protože veškerá instalace je zabezpečena.

Ovšem nejenom elektrické rozvody jsou tu zajímavé.

Svého komunistického času se Albánie bála všeho a všech, a tak postavili nekonečné množství bunkrů všude možně. Ve skalách,

jeden jsem statečně prošmejdil,

na pláži jako atrakce

nebo ve městech.

Na folklor jsme měli štěstí, zrovna tu probíhal turnaj se zahraniční účastí. Tohle jsou tuším Litevci

 a tohle asi Bulhaři.

Kupodivu největší problém se zvukařem měli domácí,

ale jinak se po parketu lítalo.

Doprava je v Albánii naprosto samostatná a tragická disciplína, protože ve městech neexistuje MHD a tomu odpovídá i ovzduší. Každý větší kruháč má svého policajta, aby se pohnuly všechny směry. Autopark je různý, třeba zbohatlíci se předvádějí. Povšimněte si vlevo cyklostezky.

Silnice, zvláště ve městech, jsou v dobrém stavu. Mimo už je to horší.

Na silnicích a ulicích je toho k spatření hodně.

Po městech se pohybují také kolaři a

 motorkáři.

O to víc milý pohled. Kawasaki Vulkan 800 sedlám také.

Úměrně s provozem jsou na každém rohu benzinky. Možná až moc, když si stačí během šichty zahrát nohejbal mezi stojany.

Srdce trochu zaplesalo i při pohledu na koleje, když tu jezdí Čmeláci a navíc ještě s českým označení T669.

Tím na chvíli dobré zprávy opustím. Stačí přejít do jiné zóny a

bez dalšího komentáře...řekněme slušně...nepořádek.

a klidně i přímo za hotelovým komplexem

Ani ubytování není v některých případech zrovna top.

 no nic, popojdeme o pár desítek metrů dál.

Na pláži bylo vždy co zobnout...teda mně by odešla záda za pár minut.

a taky na co koukat.

Na co jsem to jen zapomněl...už vím. Mořské potvory se na stole daly očekávat,

ale pro mě spíš klasika v albánském provedení

a nápoje...třeba mléko

a nebo pivo, i když tomuto plagiátu jsem nepřišel na chuť

 ani ve stylově spřízněném prostředí.

 a co chybí a nelze pominout? Samozřejmě nejslavnější Albánku, matku Terezu.

Předešlá fotoreportáž  SKVĚLÉ SETKÁNÍ MAŠKAR