Diplomová práce z putování Podkarpatskou Rusí.

Vybavený dostatečným množstvím předsudků a zvídavosti, jsem před léty vytvořil tým, abychom hospodským turistům potvrdili...Ano, máte pravdu, žijí na úrovní společnosti prvobytně pospolné...

Jako dopravní prostředek se osvědčilo kolo. Na první pohled se zdá k ničemu, ale ukázalo se jako ideální řešení. Sice zdejší vzdálenosti moc nekrátí, ale prodlužuje den a družbu s místními. Nutno však dodat, že naše technika byla předmětem obdivu a oblečení zase budilo úsměv.

Drógy u těbjá jesť?...nět...zbraň u těbjá jesť?...nět...Chadí. Takhle pravidelně vypadalo půlhodinové odbavení deseti cyklistů. Sníh na slunci nezmizí dřív, než první předsudek, že úplatek je nedílnou součástí platu celníka.

Hned pod první pergolou jsme oprášili základní konverzaci...pažálsta, nám dalžnó děsjať piv. Nebyly to zrovna vzorky do soutěže Pivex, ale teplota vždy osvěžila. Stejně jako kvas. Vyrábí se z chleba, barvou připomíná kofolu a je skutečně nealkoholický, i když název tomu nenapovídá.

Vodka. Pokud je domácí, turista ztrácí orientaci a stabilitu po druhém kole, což odhalí místní zvyk, při každém přípitku povstat. Většinou jsme toho moc nenaseděli, ale ani nenaleželi. Bod číslo jedna ve směrnicích Základní dovednosti cyklisty při pohybu na Ukrajině nařizuje jasně...po čtvrtém kolečku zbaběle ujet. Vodičkou se vodka stává, pokud je zakoupena v obchodě či restauraci. Tam je odměrkou půl nebo litr. Bylo nad naše jazykové a motorické schopnosti vysvětlit, co to je velký frťan. Teprve když se začal nalévat český rumu, naši revoluční novinku rádi přijali. Když se v restauraci sejdou dva Ukrajinci, objednají většinou celou flašku, kdežto Češi?...To je samé...pivo, pivo a já abych se ulítal...jak nám sdělil jeden číšník. V obci Kalnik byl o pergolu opřený dvousedadlový pincek. Když je zavřeno, návštěvník si pro hospodskou zajede...což za nás učinil kolemjdoucí pastevec. Jen jsme mu na chvíli pohlídali stádo krav.

Prostě pijí vodku, jako Angličané whisky, my pivo...Tak dobře, někdy o trošku víc, jinak by se nedal propít kostel. Vybraná částka na jeho vybudování vystačila chlapům jen na základy...jak nám v obci Baťovo sdělila starostka. Jako v případě Národního divadla vybrali podruhé, ale do stavby se už opřely ženy. Byl zrovna před otevřením a byla nám prokázána čest, být prvními návštěvníky. Jedna poučka praví ...zděs Ukrajina, zděs móžno, ale jestli se něco nemůže mnohem víc než u nás, pak konzumace alkoholu na veřejnosti. Na to bdělí muži zákona dbají a doplatil na to už nejeden arogantní cizinec. Pajdí na stanícu...a nic s tím nenaděláte...i když...při družebních rozhovorech nám říkali, Vy o korupci nic nevíte. Jsme přece jen malá země omezených možností.

Nejsme paštikáři a místní kuchyň je velkou gastronomickou výzvou. Všemožné a výborné polévky jsou tu grunt ještě víc než u nás a národním jídlem je šašlik, který zároveň národním neni. Těžko bychom to zjistili, ale v jedné restauraci správně vyhodnotili naše finanční možnosti a přivezli pravého arménského kuchaře. Čekání se božsky vyplatilo. No a protože na Ukrajině je všechno možné, při vrozené skromnosti jsme viděli i dvě neskutečné žranice, patrně místní smetánky. Opakuji neskutečné.

Tržnice jsou na samostatný blog. Žádný řetězec a tisíckrát utopené zboží v igelitu, ale rynek. Letáky schránky neplní, akci si musí každý vyjednat sám. Když pominu exotické ovoce, vše je z místního chovu, zahrady, sadu, dílny, půdy, sklepa...Prodá se všechno. Chodíte, koukáte, divíte se, závidíte a vnímáte atmosféru.

Pojednat o ženách je na několik blogů. Jsou elegantní, štíhlé, mají dlouhé nohy, ukončené na dolním konci vysokými podpatky a umí se na nich pohybovat s noblesou po jakémkoliv terénu. Ani Bůh neví, jak to dělají, ale ví proč to dělají. Když se nám vrátily smysly, objednané nápoje už měly venkovní teplotu. Pokud je Brno zlatá loď, pak Podkarpatská Rus zaoceánský parník.

Zvláštností MHD jsou mašrůtky, na způsob většího taxíku. Devítimístné autobusy lze kdykoliv objednat nebo jen mávnout. Místní dají často turistům s úsměvem přednost, mají přece na vsjó mnóga čása, i když nechápou, proč turista musí být v tolik a v tolik, tam a tam.

Příroda nás uchvátila svoji nedotčeností i rozesmutněla daní době. U nás recyklujeme, tam hromadí. Zvláště venkov doba plastová zaskočila. U nás se tomu říká neřízená skládka.

Na Ukrajině se krade...asi tak stejně jako u nás. Zapomínat patří mezi moje nejoblíbenější činnosti...kromě případu kompletní peněženky v cizí zemi. Pot mi zaplavil boty a následovala rychlá taxíková akce. Nálezce právě v obchodě zjišťoval, kam a jak peněženku dopravit. Byl v ní zhruba jeho půlroční plat...

Podkarpatská Rus krásná země a obyvatelé vstřícní, usměvaví, pohostinní a přívětiví. Třeba v jedné restauraci nás už při druhé návštěvě vítala kapela Kmochovým pochodem. Dlouho je válcovala ruština, a tak mají trochu problém s vlastním jazykem. Když pozdravíte zdrástvuj, tak porozumí, když dobrý den, pak zbystří a přidají další úsměv. Dílem proto, že Ti starší nás mají v příznivé paměti a dílem proto, že na Podkarpatské Rusi se zdraví...dóbrý deň. A mají před námi náskok. Podle často slýchané poučky...na vsjó mnóga čásu...vsjó bůdět...nikam nespěchají, což zhýčkaného turistu může rozpálit do ruda. Ale je opravdu pro život nutné mít v šest ráno čerstvé rohlíky a pro turistu nezbytné okupovat do osmi švédské stoly, být v devět na pláži a do deseti mít dvakrát sjetý tobogan?

Jen skutečné zážitky tvoří skutečný příběh. Přesto je pro někoho nad jeho možnosti předsudky v hospodě překonat. Lepší jednou vidět než stokrát slyšet, nemají za argument. Pokud si čtenář odnese, že předsudky jsou od toho, aby se překonávaly, diplomová práce splnila účel.

Fotoreportáže Užgorod  Putování Podkarpatskou Rusí  Berehovo  Ukrajinské léto  Zvláštnosti Podkarpatské Rusi