Na lyžích jsem nikdy nestál, na sáňkách seděl ani nepamatuju. Zima neni moje roční období. Jen stavění sněhuláků a následný grog mě baví. Plnohodnotně ožívám až na jaře a první cesta vede zpravidla na Vysočinu nebo do Orliček. Stejně tak na podzim poslední. Mohu snadno doložit, že zdánlivě dlouhé období od jara do podzimu se dá projet během chvilky a ještě k tomu z křesla před monitorem.
Nic nejde jen tak, po dlouhé zimě je třeba se za jaro přimluvit.
Když konečně přijde, mají největší radost Babiš a nedočkavé včely.
A také turisté-lezci. Hrad Litice je kvůli tomu zříceninou.
Domorodci jsou však ještě v klidu a jen větrají a
někde mají stále Vánoce.
Když ale zasvítí léto, vylezou bez rozdílu všichni. I ti nejvíc lenošní. Proti náporu a devastaci je však třeba hory chránit.
a před vandaly i bránit.
Kdo má permanentku žádné kontrole nepodléhá. Včetně těch, kteří se prokáží trvalým pobytem.
Přesto však hlídkám občas proklouznou zločinci, co kácí les nastojato.
Pokud neni přes zimu vypracovaný plán, je nejlepší vystoupat na nějaký hlídaný kopec
a rozhlédnout se. Jen tak se ukáží místa, která nejsou z hospody vidět.
O to větší je pak překvapení, když při sestupu se náhle zjeví místa podobná, i když jiná.
Pak stačí vstoupit
a na každého dýchnou staletí
i smutek.
Stížnost na stav objektu pak lze podat u Králík v klášteře Dolní Hedeč. Schody tu míří přímo do nebe k inštanci nejvyšší.
Nedílnou součástí Orliček jsou panoramata na všechny strany
a chaloupky. Některé jsou zamaskované u lesa,
jiné zase vedle silnice a
naproti přes asfalt druhá, jakoby od sebe opisovaly.
U chaloupky velikosti statku instalovali nová okna, starou technologií.
Na horách je většina setkání okulibá
některá však mohou být nebezpečná, nechápu, proč si tento bejk jako kráva na mě pozval ještě posilu.
Začátek září už dává avízo, že je na řadě podzim,
odpočítávání za pár dní taky začalo (podobný postup přírody jsem zaznamenal taky na Vysočině, což nabízím zde)
i zemědělská technika byla tradičně zapomenuta, ale to jsou jen pomocní ukazatelé,
podzim začíná, až ve chvíli, kdy si poslední žena koupí podzimní kabelku. Tu loňskou si přece všichni pamatují. Případná podobnost s Janou Nečasovou za svobodna Nagyovou je krajně nepravděpodobná a pouze čirá spekulace.
Podzim je také období hojnosti. Sklízí se brambory, zelí, mrkev, rajčata...
Na poslední výpad jsem to vzal obchvatem přes Novoveské Alpy. Jsou tak strmé, že přes ně vede jen úzkosilnička a úzkorozchodka. Vyjíždí se jakoby z tunelů.
Z kokpitu se přejezd jevil takto. Vyprošuju si ale poznámku, že mám chromy rezaté, to je pouze odlesk podzimu...Reportáž z ukončení motorkářské sezony zde.
Při pravidelné zastávce v Neratově už bylo jasné, že stoupáním na Šerlich začne významně klesat teplota. Zdravějším řešením byla velká přestávka, kostel vyfotit a profotit na samostatný blog a otočit zpět.
Na půl roku mě tato dopravní značka teď nebude zajímat,
ale aby někdo nemyslel...mám i jiné koníčky v barvách podzimu. Dudat se dá celou zimu.
Dále nabízím srpen ve Slavkově a září v jižních Čechách
