Cyklisté patří na cyklostezky. Tam se cítí nejlépe. Potkávají spřízněné duše, nejsou rozptylováni silničním provozem a nebezpečí je minimální. Mohou si dovolit být poněkud veselejší. Ostatně některé názvy tras je k tomu přímo nabádají. Třeba Vinařská stezka. Případné nehody jsou jen úsměvnou scénkou. Na asfaltových cyklostezkách plní funkci kamionů bruslící maminky s kočárkem a hudebními špunty v uších. Na nezpevněných, lesních nebo horských trasách jsou nebezpeční jen sami sobě. Zvlášť když mají dostatečně vysoké ego.
Když cyklisté, dále jen C., vyjedou na silnici, situace se stává vážnější. Určitě by to neudělali, ale součástí cyklostezek jsou i komunikace nižších tříd. Když nejedou po krajnici krajnice, jsou řidiči nazýváni magory, nedbajících vzájemné bezpečnosti, na což jsou patřičně upozorněni dlouhým klaksonem a zvednutým malíčkem. Jenže je to přesně obráceně. Při počtu kanálů a stavu krajnic, je velká pravděpodobnost, že budou výmolem rozhozeni a v lepším případě skončí v pangejtu.
Stejně tak skupina cyklistů jedoucích v balíku. Sice nepřispívají k plynulosti dopravy a malíček zvedá celá posádky auta, ale řidiče informují, aby se zařadili za peloton a předjížděcí manévr odložili alespoň na bezpečnější úsek. Osamělý jedinec je šmiknut na půl metr, což je obzvlášť zábavou kamionů. Zvláštní...k pelotonu motorkářů mají mnohem větší respekt.
Do silného provozu C. nepatří vůbec a svorně jsou všemi nazýváni magory. V baťohu kanystr s vodou, od něj hadičku do úst, aby při plnění pitného režimu neztratili průměr, oči zapíchnuté do asfaltu a v hlavě co nejvyšší počet ujetých kilometrů. Jestli to je cyklistika. A kdo už vůbec ne? Malé děti a mohou být tisíckrát doprovázené dospělými.
Zvláštní odrůdou jsou cyklisté pošťáci. Jízda jim neni zábavou, ale zaměstnáním. Pohybují se na chodnících, schodištích i silnicích s noblesou a na zádech mají místo vody zásilku, kterou dopraví v nejkratším možném termínu, případně úplně zabloudí. Jsou nenáviděni i obdivováni.
Dálkoví cyklisté jsou samotáři. Jezdí z jednoho konce světa na druhý a převážejí celý svůj majetek. Nosiče a držáky mají umístěné rafinovaně a všude. Auto potkají má-lo kdy. Ze svého putování pak promítají filmy a vystupují na besedách pro školy a domovy důchodců.
Zdaleka nejnebezpečnější skupina jsou neosvětlení opozdilci, kteří se na kole přemísťují z hospody do postele, pokud si neustelou už cestou a nákupčí, co mají řidítka plné igelitek, protože v Lídlu zrovna měli akci. V lesních úsecích nelze podceňovat ani rozradostněné houbaře. Zvláštní skupinou jsou zapřažené děti na tyči. Drhnout plínou silnici a šlapající o nich má vzadu absolutní přehled.
Auta na cyklostezky nepatří. Pouze v případech, kdy jiná cesta k chalupě nevede, mají za sklem ouřední povolení. C. je nazývají magory. Zcela neprávem, glejt je glejt a navíc jedou na pětku ohleduplně, co nejmenší možnou rychlostí. Často stačí i zastavit.
Zvláštní sortou jsou řidiči cyklisté, kteří na druhé nadávají podle toho, co zrovna řídí. Ať tak nebo tak, nadávají sami na sebe, jenže to neví.
Na obou stranách jsou slušní a magoři. Hlavním zadáním by však pro všechny účastníky provozu měl být vzájemný respekt a ohleduplnost. Kdo to neumí, neměl by na čemkoliv vyjíždět mezi lidi. Jedno je jisté. Cyklista auto nepřeválcuje a autem myšku do bezpečí bez následků neuděláš.
Názorné cyklofotoreportáže Kolem Slavonic Okolo Písku Beskydy a nebo Podkarpatská Rus
