Celoroční putování kolem Svitavy a Svratky, přes Brno až na Kníničskou přehradu,

což je zapomenutý termín, a tak srozumitelněji řečeno...Když rampluje zoncna, hodím dečmena pod křídlo, klofnu do šrajtofle pětikvalt a valím smirglem špiclovat kocóry na Prýgl...a každému je cíl naprosto jasný. Tak šup, valíme.

VŠECHNY OBRÁZKY JSOU KLIKACÍ.

Řeka Svitava pramení u Svitav, což je velké moudro. Okolí pramenů je protkané naučnými cyklostezkami. Jedna z nich vede k pomníku včelích matek.

Při vší úctě není na řece ve městě dvakrát co obdivovat, místní ví svoje, ale přecejenom hned vedle,

takový prťavý panoramato.

i když jen v zimě.

V místech, kde už v řece lze spatřit ryby, stojí za pozornost kaplička u zaniklé obce Muzlov. Byla to dlouho ruina, dnes už je komplet opravená. Tato fotka je něco mezi tím.

V Letovicích nelze přehlédnout na kopci dominantu města.

Přehlédnout se nedal ani Hrboun, který kolem nás za městem profrčel.

Největší kouzlo má cyklostezka z Blanska do Brna, ale i tak nových úseků přibývá už za Letovicemi. Netřeba se motat v silničním provozu.

Blansko je bránou do Moravského krasu, ale ne úplně se ví, že toto průmyslové město má zámek,

něco jako zámek,

dřevěný kostel uprostřed nové zástavby a

 za nádražím v zatopeném lomu neoficiální koupaliště s trvale čistou vodou a originálním skokanským můstkem. Vlak tu v létě jezdí skoro mezi návštěvníky, což ocení i cestující. Aby také ne, občas se tu opaluje nahoře bez.

O kousíček dál se vlévá Punkva do Svitavy.

Hned vedle pod mostem je na místě kouřová a rozhodnutí, kterou trasou pokračovat dál.

Možností je několik, ale fotoreportáž dovolí operativně rozdělit tým na skupinu A a B, což  postihne dvě varianty najednou.  Áčkaři hned v těchto místech začnou prudce stoupat až nad Blansko

a dál lesem k opuštěnému kaolínovému lomu, s trvale hnědou vodou,

vhodnou na koupání.

Nad lomem v Rudicích u mlýna nekonečné stoupání konečně končí.

Odměnou za cyklistickou dřinu je dlouhatánský sjezd se zastávkou ve Křtinách

a dál kolem Staré huti, až do Adamova.

Zato skupina B se vyloženě flákala a po výjezdu na hlavní silnici u staré slévárny

s řekou Svitavou po boku

vyšlápla jediný kopec v podobě mostu přes koleje. Zrovna tu vyjížděl z tunelu vlak,

do kterého musel nejdřív na druhé straně vjet. Taky docela moudro.

Ona celá oblast je symbióza kolejí, řeky a silnice, cyklostezky a tunelů, však jich je na krátkém úseku hned deset.

I další trasa skupiny B byla flákárna.

Stále podél řeky a oslokozí farmy,

až do zmíněného Adamova, kde se obě skupiny sjely. Jak vidno, ještě nedávno opuštěné objekty se dostávají do kondice,

Mezi moderní zástavbou je malinko utopený kostel zasvěcený svaté Barboře. Nachází se v něm Světelský oltář z rakouského kláštera Zwettl. Jedná se o vrcholné dílo pozdní gotiky, vyřezané z lipového dřeva.

V těchto místech, kde ještě nedávno byla chátrající fabrika, jsme neplánovaně potkali

spřízněnou skupinu C.

a tak z Adamova vytvořená skupina ABC společně pokračovala krajem lišky Bystroušky.

Na podzim mají adamovské stráně každou minutu jinou barvu.

Společná jízda končila v Bílovicích nad Svitavou,

kde skupina AB mívá komplexní občerstvení.

 Skupina C jen doplnila tekutiny na ostrově

a pokračovala vstříc dalším zážitkům, tuším k Ševčíkům. Skupina AB pak zvolila trasu po cyklostezce

dlouhou předlouhou,

stále podél Svitavy

až do Brna, kde na břehu vládne pravidelně rybářská pohoda, ale toto místo je za velké vody nesjízdné,

Dnes už je cyklostezka plynule průjezdná, ale v pionýrských dobách jsme byli průkopníci.

I ve středu města je cesta pohodová a

vede třeba kolem povolené galerie.

Někde zde je třeba se rozhodnout, zda už společně pokračovat k soutoku Svitavy se Svratkou

a nebo se otočit a proti proudu Svratky, kdy je dobrým orientačním bodem Špilas

a výhled na výstaviště,

dorazit na Prýgl, kde výletní lodě zavezou návštěvníky po celonoční plavbě

 až na hrad Veveří, a to

 za pusinku.

A to je bezva, protože cyklista a hokejista by nikdy neměl zůstat na suchu.

PŘEDEŠLÁ FOTOREPORTÁŽ BECHYNĚ