Bojí se Evropa islámu? Bála se i křesťanů.

Učeni proroka Mohammada do kulturního a ideového dědictví křesťanské Evropy nezapadá. Často proti němu bojovala o holé přežití. Nyní je do našeho prostoru šířeno roubováním. Příčinou je tolerantní multikulturní společnost a zdánlivě proti tomu nelze nic namítat. Dogmatické a ortodoxní formě islámu ale nerozumíme a obává se ji celý demokratický svět. Pokud se však ohlédneme, Evropa může zase "nabídnout" křížové výpravy a inkvizici.

Když nebylo něco v pořádku, vyhlásil libovolný papež křížovou výpravu. Na urgentní žádost byzantského císaře Alexiose I. byl prvním roku 1095 Urban druhý. Přes vznosná slova o víře v ohrožení a osvobození Jeruzaléma z rukou beznabohů šlo především a hlavně o rozšíření vlivu, území, moci a kořist. Pokud tento cíl žádal spojit se s pohanskými Mongoly a nebo vyplenit Cařihrad, sídlo bizanských císaře, odkud žádost o pomoc vzešla, nic nebylo svaté. Při dobytí Jeruzaléma bylo v hlavní mešitě podřezáno 10000 bezvěrců. Soudný nevěřící nepotřebuje Desatero, pro zbožné katolíky bylo třeba jej definovat.

Fanatismus a touha po bohatství nezná mezí ani zábran. Vysvobodit hrob Krista jely také dvě výpravy dětských křižáčků. Před jejich nevinností a čistotou asi mělo pohanům prasknout srdce.Všechny děti 2.výpravy byly po přeplutí k egyptských břehů, prodávány do otroctví. Z 30 tisíc se prý nevrátilo jediné.

Žádná výprava, ať už jakákoliv a kamkoliv, ideový cíl nesplnila, protože takový neměla. Některé skončily fiaskem a ostudou. K tomu velkou měrou přispěly také Žižkovi bojovníci. V této konfrontaci se zřetelně ukázalo, jaký je rozdíl mezi vojskem skutečně bránící svoji víru a hodnoty a žoldáky očekávající snadnou kořist. Naše vlastenecké povědomí pokulhává, ale měli bychom být na sebe občas hrdi. Boží bojovníci se bez spojenců 15 let úspěšně bránili intervenci celé Evropy, v té době vlastně celého světa. Jen konec se nám moc nepovedl, v bitvě u Lipan museli nakonec Češi porazit…Čechy.

Inkvizice vznikla v ranném středověku na regionální úrovni ve Francii. Roku 1252 papež Inocenc IV. povolil používat mučení a jeho kolega Inocenc VIII. roku 1484 vydal listinu vznosného názvu Summis desiderantes affectibus, kterou by ani v lékárně nepřeložili. Pronásledování odpadlíků legalizovala v globálním měřítku tehdejší katolické Evropy. Jako obrana stávajících pořádků měla patrně v období nestability svoje opodstatnění.

Po vysvobození Španělsko z rukou muslimů, vznikla na očištění společnosti od zbytku nevěrců inkvizice španělská. Postiženi nebyli jen muslimové, některé prohřešky byly ušity přímo na židy. Je pozoruhodné, že tato nejkrutější forma nepodléhala svaté stolici, ale moci panovníka a tragikomické, že mnoho uprchlíků tehdy našlo azyl v Istanbulu, kde zrovna vládli mnohem tolerantnější muslimové.

Inkvizice prošla Evropou a zasáhla také české země. Kdo by neznal film Kladivo na čarodějnice. Ne každý obviněný byl krutě potrestán nebo upálen, ale v mnoha případech se boj proti čarodějnictví stal zástěrkou k cílům mnohem přízemnějším. Msta, vyřizování účtů a touha po majetku  se daly skrýt za péči o čistotu církve, aneb jak se bohabojný katolík může zbavit nepohodlné manželky nebo bohatého souseda a přijít k části jeho majetku. Druhá samozřejmě připadla církvi nadevše svaté, pokud nebyl vyšetřovatel ješte svatější. Zlovůle a mučení byly posvěceny vědomou nevědomostí vyšších instancí, nakonec i biskup mohl být nařčen. Zastat se čarodějnice bylo extrémně nebezpečné.

Pokud bylo přistoupeno k útrpnému právu, obžalovaný byl většinou bez šance, i kdyby překonal všechna mučení. K usvědčení se vždy našla vynalézavá metoda. Mohl jen doufat, že kat bude podplacený nebo milosrdný, a před upálením ho uškrtí.

V roce 2000 se papež Jan Pavel II. omluvil za excesy, spáchané římskými katolíky ve jménu ochrany ortodoxní doktríny.

Každý ismus v dogmatické a militantní formě, vedený fanatikem, je zhoubný pro každou společnost a její sousedy. Nerespektuje zákony, staví nad ně zákony víry a ideologie nebo je jimi přímo nahrazuje. Pokud vůbec nějaké uznává aneb...kdo se nepoučí historií, je odsouzen si ji zopakovat.

Použitá literatura.

Simon Sebag Montefiero Netvoři, Miloš.V.Kratochvíl Malé dějiny válek, Uwe Schultz Velké procesy.