Bitva u Slavkova 2011 pro cizince Austerlitz ve fotoreportáži.

Počasí letošních vzpomínkových oslav bitvy Tří císařů se podobalo 2.prosinci 1805. Je zapsána do historie též jako bitva u Slavkova, i když to neni úplně přesné. Bojiště o rozloze přibližně 10x12 km se nachází asi 10 km západně a pokud by název měl přesněji odpovídat místu střetnuní, pak bychom hovořili o bitvě u Sokolnic, Kobilnic nebo Šlapanic. Přestože spojená rakousko-ruská vojska měla nad Francouzi početní převahu a zdánlivou výhodu vojenského postavení, bitva skončila jejich drtivou porážkou a dodnes se na vojenkých školách učí jako geniální vojenská taktika, ale už méně se dozvíme o utrpení prostého vojáka.  Letošními vítězi však byli všichni, kteří se přijeli podívat.

Součástí nebyly jen ukázky vojenského střetnutí. Vše začalo už v sobotu ráno jarmarkem na slavkovském náměstí a

a nádvoří zámku. Uvnitř probíhala prohlídka v dobových kostýmech.

K tomu bylo ale potřeba mít dostatečnou hotovost. Jestli si neopatrný civilista píše PIN na kartu, pak vojáci jsou obezřetní. Jeden vybírá, druhý zajišťuje. Tito skuteční Francouzi to jen potvrdili.

Pak uspořádali válečnou poradu.

Zodpovědně se však připravovali i modří.

Slavnostní nástup je důležitou součástí vojenského života. To ví otec, matka i syn.

Začínat v Regimnet de Tiraileurs de la garde Imperiále bez požadované výšky neni vůbec špatný začátek vojenské kariéry. Trošku to však hraničí s protekcí.

Seřadit je třeba všechny řady, jak když řízne.

Zadula píšťala, zavířily bubny, scéna byla připravena pro nejvyššího.

Dostavil se i se svoji svitou,

láskyplně pohovořil k vojákům a

mohlo se vyrazit na bojiště.

Stejně jako na jarmarku byla i v hledišti hlava na hlavě, případně na stromě

a puška na pušce.

Řady se vyrovnaly, dělostřelectvo přesunulo,

jezdectvo srovnalo a mohla začít řež. Zároven s tím však bojiště zahalil kouř z výstřelů a bylo po focení.

V rozbahněném terénu mělo mechanizované vojsko překvapivě problémy.

Po setmění však zdaleka nebyl všemu konec. V době, kdy jarmark jinde většinou končí, tady měl druhé pokračování. Na všechny účastníky číhala slovenská uzenina,

francouzský punč s českým rumem,

obyčejný chleba se sádlem a cibulí.

Pokud někdo během bitvy nebo večera utržil rány, bral to s úsměvem.

Vládla uvolněná nálada a často se opakovala scénka u bankomatu.

Možná trochu podoba s americkým vojákem z dob divokého západu, ale mluvil maďarsky.

Veterány však nešlo s nikým ani s ničím zaměnit.

Před slavnostní přehlídkou padla slavnostní salva.

Seřadiště se začalo plnit,

velitelé předali potřebné pokyny,

řady se seřadily,

a pak už stačilo na pochodový proud jenom přehlídnout.

V čele šli opět bubeníci nebo je správně česky bubenice?

Pak další a další a další...

Ne všichni však nesli zbraň předpisově.

Pořádkovou pohotovost tentokrát drželo jezdectvo.

Ostatní se už jenom bavili,

udivovali barvami a střihy,

fotili,

nebo se fotit nechali.

a i když to občas někdo zapíchnul, všechno dobře dopadlo a těšíme se na rok příští.

příští rok však bude vše ještě mnohem veselejší...to je tajemství příštího ročníku.