Bechyně plná panoramat a skoro samá voda k tomu.

Kořením cyklistiky jsou kopce a panoramata, ale vozit se z kopce podél toku řeky taky není špatné. Bechyně a okolí uspokojí různé druhy turistiky, zvláště pak vodní a šlapací a železniční.

VŠECHNY OBRÁZKY JSOU KLIKACÍ

Výchozím bodem pro famózní panoramato je tento most přes Lužnici.

Jezdí se po něm na všechny způsoby a

bezdechu kouká na obě strany.

Hned po panoramatech je pro zvídavce důležitý najít vyvýšený bod a

 získat přehled o krajině dočasné působnosti.

Věž kostela nemá jen ochozy, ale také útulnou světničku. No útulnou, pro většinu lidských činností spíš neprakticky umístěnou.

Panoramata se otvírají i z přednádvoří zámku.

Pro další pohled bylo třeba sjet dolu k Lužnici a

nafotil z každého břehu jedno.

Ale netřeba vyjíždět zpět nahoru, podél Lužnice vede cyklostezka až do Týna nad Vltavou. Sice trochu kostrbatá, ale o to romantičtější.

Kraj to je pohodový, v mnohém poněkud zvláštní. Tady čekají tři pasažéři na převozníka,

a tady se randí ve vodě. Jen se pořádně neví kdo s kým a

 koho to prvního přestalo bavit.

Cestou nelze minout zámek v Kolodějích nad Lužnicí.

To už je Týn nad Vltavou, focený z druhého břehu.

Jen o kousek výš se Lužnice vlévá do Vltavy.

V Táboře si novodobí husité žijí pohodově.

Věž kostela mají na námku teda vysokou. Fotitik ji samotnou, bude na většině fotky jen nebe.

 Jak bývá dobrým zvykem, náměstí je ozdobeno kašnou

ale dominantou je především socha obávaného válečníka a zakladatele města Jana Žižky.

Jeho efektivní bojové vozidlo stojí hned vedle.

O kousek dál stojí další.

On je kraj vůbec na bojová vozidla patrně zatížen.

Kdybych zůstal u Žižky, tak monumentální pomník má v Trocnově

a ještě monumentálnější u Sudoměře.

Pak ještě v Přibyslavi a samozřejmě v Praze na Vítkově. Na něj se teprve chystám.

V Táboře bylo dobře, zvláště pak v indické restauraci.

Rybníky ke krajině patří,

včetně jejich obyvatel.

Podél řeky se jezdí dobře, zvlášť když lze střídat břehy. Tento empírový most ve Stádleci vede přes Lužnici. Původně spojoval břehy Vltavy.

Tábor - Bechyně je naše nejstarší elektrifikovaná trať.

K obveselení a nostalgické vzpomínce se turisté vozí historickými vozy,

 a když vlak náhodou zkolabuje v polích, žádná křeč, cyklisté vyloží kola a jedou dál

podle plánu z kopce dolu až k Lužnici.

Důležité informace nechybí.

Ze Soběslavi je důležité zvolit správnou trasu,

a pak kolem hájenky

se zastávkou u lesního rybníka

zpět na základnu. Ten kdo trasu jenom prolítne, nemůže se kochat.

Tím byla náplň výletu skoro vyčerpána. Zbýval jen léčebný prostor zvaný také Tábor

a pamětihodnosti Bechyně, jako mně obvzlášť milý Dům holubí.

Jo a taky jsme jeli kolem vodárny

synagogy

 obydlí úspěšného měšťana,

 ale kola jsme zaparkovali

až u místního pivovaru.

Tak dobré ráno...v Bechyni bylo fajn.

další fotoreportáž NA KOLE ZA HUSEM, ŽIŽKOU A ŠVEJKEM