Albánie, Krujë, město pod horami s báječnými panoramaty.

Zde se narodil albánský národní hrdina Skanderberg. Hlavní turistickou atrakcí je hrad, hrdinovo muzeum a orientální trh. Přidal bych ještě famózní pohledy z pečlivě vybraných míst.

VŠECHNY FOTKY JSOU KLIKACÍ

Albánie neni jen trvalý dopravní kolaps a plážový turistický průmysl,

ale také místa odlehlá a děsně romantická.

Avízo, že se k nim blížíme, přišlo poměrně brzo.

Než se začalo opravdu stoupat, mával nám bývalý americký president George Bush. V těchto místech se při cestě po Albánii zastavil na kafe.

A pak už výškové metry naskakovaly se zjištěním, že si taky umí panenskou přírodu ničit.

Kdyby se název cíle dal přeložit jako město pod horami, bylo by to nanejvýš příhodné,

i když i zde mě napadlo, že současná architektura je element spíše rušivý.

Ústředním motivem města jsou pohledy, které se nabízejí všude, třeba z tržnice.

Všechno zde na sebe báječně navazuje. Přes tržnici vede cesta i k těm nejvyšším metám a skoro se nedá zabloudit.

V poklidném tempu s dostatkem času se dá vybrat ten nejlepší suvenýr.

O specializaci tu rozhodně nejde, všechno lze koupit všude,

 má turista trochu dojem, že prochází skladištěm.

Do celého procesu samozřejmě patří i místa s občerstvením. Hlad se časem vždy dostaví, ale dá se ovládnout, zvláště pokud se jedná jen o předkrm k předkrmu.

Žízeň je však nekompromisní hned od začátku a

 když turista vysedává dostatečně dlouho, dočká se i nevěsty.

Už na tržnici cesta mírně stoupá a

 během chvilky už je jasné, že začíná šplhat a

otvírají se panoramata. Ovšem toto je pouhý odvar.

Hrady jsou většinou úplně nahoře,

však v tomto případě to nebyl konečný výškový cíl, nakonec dojedou k němu i auta.

Cíl  se nacházel dál

a hlavně výš.

a ještě výš, kam už plechovky nemohou.

Ano tam pod slunečníkem

čekalo vychlazené pivo s báječnými panoramaty.

Ovšem nebylo to jediné VIP místo, stačilo popojít dál, opět pod slunečník,

případně ještě o kousek výš, kam jinam než pod slunečník a otevřel se další kombinovaný pohled.

Stolní panoramata byla famózní.

Kochal jsem se dvě dlouhý piva, no a potom, i když to byla albánská desítka, dostane člověk  větší odvahu a snáze vyhledá dobrodružnější cestu zpět. Nejdříve opatrně kolem dětského hřiště,

pak najít tu správnou skulinku

a vydat se odvážně do neznáma,

s perspektivou najít orientační bod a

 pak se k němu neohroženě vydat.

Ještě jednou vyfotit nevěstu, tentokrát  i s ženichem,

a pokecat s lidovým umělcem.

No a na tržnici už nebyla třeba ani znaková albánština,

abych se dostal pro velký úspěch zpět do výchozího bodu a

 v pohodlí vyčkal, až si mě někdo vyzvedne.

předešlé fotoreportáže TIRANA, HLAVNÍ MĚSTO ALBÁNIE.  ALBANIE, BERAT, UNESCO