Dnes je tomu přesně 74 let. Myšlenkou potrestat válečné zločince se spojenci zabývali už na konferenci v Teheránu. Stalin navrhoval popravit 50000 štábních důstojníků. Nakonec se shodli, že budou souzeni Mezinárodním vojenským
tribunálem v justičním paláci v Norimberku. Město bylo vybombardováno, ale budova zůstala jako zázrakem nedotčena. Symbolika byla i v tom, že Norimberk byl kolébka nacismu.
Kromě Hitlera, Himmlera, Goebbelse a Bormana, seděla na lavicích obžalovaných špička Třetí říše. Samozřejmě samý muzikant. Kdo jiný nemohl nic vědět. Nebýt atentátu, místo by zde měl i Heydrich. Jeho předchůdce v protektorátu Konstantin von Neurath dostal 15 let.
Po doručení se k žalobě obžalovaní krátce vyjádřili. Druhý muž říše Herman Göring: "Vítěz je vždy soudce, poražený obžalovaným". Vydavatel protižidovského plátku Der Stürmer Julius Streicher měl jasno: "Proces je triumfem světového židovstva". Polní maršál Keitel odpověděl podle očekávání: "Pro vojáka je rozkaz rozkazem". Při vší nevinnosti byli někteří ještě nevinnější. Ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop: "Jsou obžalovaní nevinní lidé". Později osvobozený president Říšské banky Hjalmar Schacht, který konec války prožil v koncentračním táboře: " Nechápu, proč jsem byl obžalován". Nástupce Hitlera admirál Karl Dönitz:" Žádné obvinění se mě nevztahuje, jde o typický americký humor". Někteří, jako Speer a Schirach vinu částečně přiznali, pokud to nebyla jen snaha o zmírnění trestu.
Emotivním dokumentem bylo promítání filmů o ukrutnostech, které komentoval Hess: "Tomu nevěřím." Přítomní v sále měli stejný pocit, ale z jiných důvodů. Dobře, že Eisenhower nechal do Buchenwaldu dopravit na konfrontaci s realitou obyčejné Němce, ale jak se později ukázalo, tento koncentrák byl jen předsíň nacistického pekla. Nikdo z obžalovaných o tom samozřejmě nic nevěděl, válku nepřipravoval, válečné zločiny nepáchal a nikomu mozky nevymýval. Jeden prokurátor pravil: " Nevyžadujeme, abyste odsoudili tyto lidi jen na základě výpovědi jejich nepřátel". Při své arogantní jistotě, spojené s úřední dokonalostí, proti sobě sami zanechali dostatek písemných důkazů. Někteří ale ani s tím neměli problém. Heydrichův nástupce Ernst Kaltenbrunner svoje podpisy klidně popřel.
Na hlavní proces pak navazovaly další, například s lékaři, a také jednotlivé státy soudily "svoje". Československo poslalo na popraviště státního tajemníka K.H.Franka.
Během 218 dní bylo vyslechnuto 240 svědků a sepsáno 16 000 stran protokolu. Za stovky dokumentů však vydala otázka, kterou se slzami v očích položila jedna francouzská svědkyně: "Ptám se všech německých matek, kde jsou naše děti?" I obhájci sevřeli rty.
Na závěr padlo 12 rozsudků smrti (Borman v nepřítomnosti, Göring, Ribbentrop, Kaltenbrunner, Frank, Rosenberg, Streicher, Jodl, Keitel, Frick, Sauckel Seyß-Inquart ), tři doživotí, (Hess, Funk, Reader), tři osvobozující rozsudky (Schacht, Fritzsche, Papen ) a několik různě trestů odnětí svobody. (Schirach, Speer, Neurath, Dönitz ). Göring v předvečer popravy spáchal sebevraždu. Dodnes se pořádně neví, jak ke kapsli s jedem přišel. SS, SD a generální štáb vyšly z procesu jako zločinecké organizace. Jak pronesl jeden z účastníků: "Měli proces, který svým obětem nikdy neumožnili".
Před procesem byli obžalovaní podrobeni testu inteligence. Kromě Streichera měli všichni nadprůměrné IQ nad 110. Takové testy však nehodnotí charakter a morálku a výsledek jen potvrdil, že i na poli zločinu mají "úspěšní" lidé nadprůměrnou inteligenci.
Proces vyvolal i právnickou polemiku, hlavně z důvodu vyloučení německých žalobců, ale dodnes připomíná a dokumentuje nezměrnou obludnost rasové politiky a nekonečné lidské utrpení, které kdy způsobil člověk člověku, prý nejvyšší a jediný tvor s rozumem na planetě.
Zdroje:G.Gilbert Norimberský deník, A.I.Poltorak Norimberský proces, F. Bedürftig Třetí říše
předešlá aktuální toroeeportáž LIDICE, LEŽÁKY, JAVOŘÍČKO
