Veselé Vánoce aneb hlavně buďte normální!

  Víte, co je na Vánocích nejvíc nechutné? Přesně to, jak se všichni snaží, aby byly dokonalé.

-- Proč jsou na Vánoce všichni tak sepjatí, našponovaní a nervózní? Protože se snaží, aby Vánoce byly dokonalé, veselé, šťastné, štědré a hlavně POHODOVÉ!

Nasrat. A není náhodou tahleta urputná snaha právě důvodem, proč se děje přesně to, že NEJSOU?! Hlavně se všichni přetvařujte! Chcete přece kouzelné Vánoce!

Nevím, jak je to u vás, ale u nás, i když se u stolu sejdou jen samí skvělí lidé, tenhle inkriminovanej den je vždy jen zkouška nervů. Buď pro bráchu, protože nesnáší ten patos, nebo pro sestru, která je v poslední době přiotrávená z kdečeho, nebo pro mamču, která je samozřejmě duší  celých Vánoc, ale bohužel si myslí, že příliš mnoho věcí je opravdu důležitých a tak pořád něco dělá, místo aby jen tak seděla a jen tak sledovala její tolik oblíbené pohádky ve vánočních programech.  Každý rok, vždycky to někdo zvládne líp, někdo hůř. Letos to byla zkouška nervů pro mě.

Nevím vlastně proč, prostě jen ten tlak se nedá dlouho vydržet. Kromě toho vzhledem k určitému mému vnitřnímu napětí z blížících se státnic jsem kouzelnou vánoční atmosféru vnímala jenom jako vzdálenou ozvěnu předešlých let.  Čím víc jsem se snažila nechat Vánoce vejít do toho mýho vystresovanýho srdce, tím víc mě štvalo, že to nejde a hlavně tlak na „vánoční přetvářku“ jsem snášela fakt těžko.

-- Jako napnuté struny, ze kterých už nedostanete zvonivé akordy, ale hrozí prasknutím při každém dotyku.

Všechno zachraňuje Lucka Bílá z rádia svým hlasem a osobitým ztvárněním písní, které se už jinak téměř nedají poslouchat, protože jsou ohrané, nebo nechutně vystylizované do přeslazených aranžmá.

Když se tak nad tím zamyslím, docela dobře to ilustruje mou úvahu. Lucka Bílá má hlas s obrovskou škálou odstínů. Zazpívá árie hlasem posazeným na dechu ve stylu klasických škol, a dovede taky krásně zadrnčet, když přitlačí aby zdůraznila slovo, nebo verš, aby nás probrala z té slaďárny. Dokáže svým hlasem zvonit i trhat na kusy a to mě neskutečně občerstvuje, protože ta plasticita vyjádření je, stejně jako nejrůznější projevy lidské bytosti, naprosto nutná, abychom náhodou nestali dvojrozměrnými karikaturami.

Když nám bude dovoleno vyjádřit se opravdově, bude také u vánočního stolu méně napětí. Protože jen z toho napětí pak nečekaně vybuchují nesmyslné křečovité reakce, na které se dává tradiční, odporná odpověď: „ Ale no tak. Nekazte nám Vánoce!“

Buďme k sobě upřímní! Ty Vánoce jsou jen iluze, pokud se musíš dusit spolknutými obranami a všemi normálními větami, které zrovna nezvoní idylkou.

Víte co? V momentě, kdy zazní „nekazte si Vánoce“, jsou už Vánoce tak trochu v řiti.