Uganda: Populární jako Beckham
Vzpomněli jsme si na vydařený dokument o Davidu Beckhamovi a jeho ženě Victorii, který kdysi vysílali v televizi. Pamatuju si, jak David vypráví o svých fanoušcích a jiných fanaticích, jež ho pozorují celé dny u jeho domu. Vypráví, jak na něj čekají všude, kam se hne. Mluví o novinářích, kteří udělají všechno proto, aby získali jeho fotku – jinou, než mají jiní novináři a vyšťourali nějaký příběh ze soukromí, rozhovor, reportáž, kterou nebude mít nikdo jiný. Být pořád na očích a bedlivě sledován, to je nějaká psychická zátěž, říkala jsem si. Musím říct, že v tom dokumentu to vypadalo, že ji však Beckhamovi zvládají docela dobře.
Nás sice nenahánějí novináři, ani nás nikdo nefotí (takže naštěstí nemusím vypadat vždy skvěle), ale naši „fanoušci“ jsou taky všude podél cest. Neustále mávají a volají MUZUNGU, MUZUNGU! Tlesknou dvakrát a piští, jen aby si získali naši pozornost (neuvěřitelné!). Potom rozzářené křičící ba-í, ba-í od malých dětí, hvízdání od kluků a mužů. S vytrčenou rukou dopředu, aby ukázali růžovou dlaň. My jim samozřejmě odpovídáme (babička vždycky říká, že pozdravit můžeš, ale odpovědět musíš). A tak, i když je to mnohdy o hubu, dál kličkujeme mezi dírama a balancujeme mezi nima jednoruč. Dnes je to navíc trochu tanec na kluzkém blátě. Kraj silnice se svažuje do příkopu, což jízdě zručnosti přidává dobrodružnější ráz. Myslím u toho na Victorii, když sestupuje v deseticentimetrových podpatcích z letadla, upravuje si v letištním větru účes a mává na novináře. Tak já teda taky mávám, když mezi tím přidržuju zadní brašnu. Ta se naklání od chvíle, kdy se o mne lehce otřel náklaďák. Uklouznul na té červené blátivé kaši, když už jsem taky neměla kam uhnout.
Večer, když hledáme místo na výstavbu naší zelené rezidence, omylem zaparkujeme u mateřské školky (což už se přece dá říct o rodině se sedmi dětmi a dalšími patnácti ze sousedství). Máme hned fanoušků víc, než by si naše unavená duše přála. Stavění stanu a vaření na benzínovém vařiči je v té chvíli pravděpodobně mnohem víc, než finále ligy mistrů na zeleném trávníku. Malí černí lidé se k nám přibližují tak daleko, jak jim karimatka dovoluje. Ještě neznalá místních poměrů (bude hůř!) jsem nemohla uvěřit jejich drzosti. (Copak oni fakt nemají žádný zábrany?!) Nevěřícně na ně zírám. Oni na mě taky. Při bližším pohledu do jejich očí můžu pozorovat jejich fascinaci našimi bílými ksichty. S Bóšou oba sledujeme, jak se nemůžou ubránit otevřeným pusám, takový z nás mají zážitek. Doufám, že je nezklameme a snad se povede obhájit nějakou čest pro naše bílé plémě. Věřím, že některé hlavičky viděly takto špinavé bělochy poprvé v životě.
Když je dovařeno, má naštěstí nejstarší z přihlížejících – je to pravděpodobně managerka fanclubu – dostatek soudnosti, aby naše příznivce odvelela na catering někam jinam. Už si začínáme myslet, že bude potřeba dát každému ochutnat. (Proto vytáhnu banány, které rozdám.) V kotlíku dnes máme delikátní rýži s pohankou vařenou v ugandské nedezinfikované vodě a jako vrchol kulinářství pro tento pokrm přidáváme jeden masox s příchutí bylin a stopovým množstvím olivového oleje.
Další slánky na www.cestyterez.com
Tereza Šírová
Hurá, můj syn je nachlazený!
Moderní lékařství si už poradilo s mnohými hrozbami. Jak si poradí se zájmy farmaceutického průmyslu a obhájí si skutečnou vědeckost a Hippokratovu přísahu, to se necháme překvapit.
Tereza Šírová
O přítomnost tolik nejde. Jde o to, jak to bude vypadat na fejsbůku
O tom, že co je důležité, se odkládá na později. Například taková PŘÍTOMNOST. TADY a TEĎ.
Tereza Šírová
Děravá hlava, děravé srdce - díky Bohu!
Zapomínání většině z nás ztěžuje život. Ale co je ve skutečnosti horší, je neschopnost zapomenout, i kdybychom třeba i stokrát chtěli.
Tereza Šírová
Krev není voda
Nikdy jsem se necítila silnější a stabilnější. Nikdy jsem necítila takový pocit integrity jako teď. Strávila jsem spoustu hodin nad rodinnými alby a vychutnala si dlouhé rozpravy s nejstaršími členy rodiny. Stopovala jsem svou krev až k přelomu 17. století.
Tereza Šírová
3 věci, které je nutno koupit v Ugandě
Cesta do Afriky byla fajn. Letěli jsme letadlem. Výstup na letišti byl drastický kulturní šok, a od té doby už vše bylo jenom jedno dlouhé duchovní cvičení. Ale nechci, tady dneska moc filozofovat. Takže čistě prakticky.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Muž ve Francii se pokusil podpálit synagogu, policisté ho zastřelili
Policie v Rouenu na severu Francie v pátek ráno zastřelila muže, který se pokoušel podpálit...
Vztahy s Českem jsou podle Posselta blízké. Na sjezdu varoval před nacionalisty
Sudetští Němci si v příštích dvou letech chtějí společně s Českem připomenout 80. výročí konce...
Aktivisté si spletli lodě. Ta s municí pro Česko nakonec ve Španělsku nezakotví
Protesty aktivistů a levicových stran proti vylodění lodi Borkum ve španělské Cartageně jsou zřejmě...
Policie řeší schvalování atentátu na Fica. V zahraničí vyhrožují státníkům
Čeští policisté se budou dále zabývat dvěma z internetových příspěvků schvalujících středeční útok...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
Seznam rubrik
- Ze života novomanželky
- Má bedlivá pozorování
- Zcela zásadní lekce života
- (Ne)skutečné (ne)události
- Afrikou na kole
- Skleněným okem
- Osobní
- Nezařazené